Recenze: Avengers

Iron Man, Hulk, Thor, Captain America, Hawkey, Black Widow a Nick Fury. Komiksové ikony se konečně scházejí v jednom filmu. Stojí týmovka ze stáje Marvelu za to?

Vstoupit do světa Avengers vyžaduje odvahu. Není to jen o tom, že jde o nákladnou trikovou podívanou. Jde o setkání důležitých postav komiksového světa, které si již i na filmovém plátně stihly zajistit nemalou reputaci. První velkolepé spojení, v němž se sólisti stanou členy týmu. Jeden za všechny, všichni za Nicka Furyho a lidstvo. A žádná herecká ořezávátka. Tady už nejsme v pološedých zónách, v nichž hrají kultovní postavy herci pochybných kvalit. Mluvíme o hollywoodské smetánce, jejíž honoráře nejdou pod roční rozpočet České republiky. Avengers (2012) jsou velkolepí ve všech směrech. A jako takoví vyžadují co nejpevnější vedení. Úkolu se odvážil zhostit Joss Whedon.

Sedmačtyřicetiletý newyorský rodák patří k těm tvůrcům, jehož milují postavy z Teorie velkého třesku (2007). Chytrý autor, který rád přetváří žánry a nachází ve starých příbězích nové vypravěčské kličky, si poměrně dlouho hledal své místo na hollywoodském výsluní. Na velkém plátně debutoval coby scenárista v roce 1992 hororovou komedií Buffy, zabíječka upírů. Již tehdy byla patrná schopnost vnímat běžné věci třetím okem, Whedona však zradil tvůrčí tým, nevhodnou hlavní herečkou počínaje a matnou režií konče. Pohromu sám napravil o pět let později televizní variací na zmíněný film. A poté zaválel kultovním seriálem Firefly (2002)

Právě pověst zajímavého vypravěče (a nadšeného geeka), jehož fantazie se nenechá omezit žádnými zákony, Whedonovi zajistila režii nejdůležitějšího filmového dítěte studia Marvel, v němž se konečně všichni klíčoví hrdinové universa postaví bok po boku, aby čelili síle ze vzdálených světů.

Přestože bylo angažování Whedona divokou kartou, neboť s obdobně velkými projekty nemá zkušenost, volba se nakonec vyplatila. Ač zatížen vysokým rozpočtem a enormním počtem celebrit, zůstal Whedon svůj. Podobně jako J.J. Abrams je nadšeným dítětem v hračkářství, které se konečně může naplno vyřádit bez zbytečných omezení. Avengers jsou opravdoví superhrdinové. Nejsou to jen komiksové figurky. Jsou to ikony s velikým I, k nimž patří působivé kamerové podhledy a hlášky šité na míru. Každý má stylový úvod na scény, každý si v rámci bitvy i mírových momentů užije „5 minut slávy“. Nikdo se tu neupřednostňuje. Všichni jsou stejně důležití a všichni mají zhruba stejný prostor. Jen využití se kus od kusu liší, což je dáno nastavením jednotlivých povah.

Zatímco Thor, Captain America, Hulk i Iron Man se představili v samostatných filmech, Hawkeye a Black Widow jsou načrtnuti pouze letmě a pro neznalé komiksu je těžké postavy blíže identifikovat, protože zkrátka není z čeho brát. Je to nevyhnutelná patová situace. Kdyby se filmaři rozhodli věnovat zázemí všech postav, byl by snímek únavnou rekapitulací. Kdyby naopak vypíchl jen méně známé postavy, přiřadil by jim tím větší důležitost, než jim náleží. Problém bez řešení.

Captain America je pořád příliš velký slušňák na to, aby ho měl divák opravdu rád a Hulk by si příště mohl ujasnit povahu (první polovinu filmu je líčen jako neřízená zabijácká střela, zatímco ve druhé bez problémů ochotně spolupracuje). Naštěstí to všem hrdinům sluší jako skupině a to je to hlavní.

Snad i v rámci jisté opatrnosti (přeci jen jde o horké zboží) scenáristé dodali poměrně klasický "alieni útočí" děj, jehož zápletka je zaměnitelná s kterýmkoli jiným mimozemským blockbusterem poslední doby. Ono pověstné kouzlo je dokonale obsaženo ve větě, kterou Stark suše vzdoruje úhlavnímu nepříteli: "My máme Hulka". Jeho demoliční výpomoc (stejně jako schopnosti všech ostatních) jsou zcela jedinečným oživením tradičního schématu o invazi.

Herecky se mezi kolegy trochu ztrácí nováček Mark Ruffalo. Jeho zelené já filmu slouží o poznání lépe. Taktéž by nebylo na škodu podrobněji vykreslit nepřítele z jiného světa, o němž se diváci prakticky nic nedozví. Ale tak kdo je dokonalý...

Avengers nejsou bezchybní a v přímém souboji s loňskou První třídou dějově prohrávají. Body ale nahání za styl, humor, ochotu riskovat životy svých postav způsobem, že se o ně budete opravdu bát a schopnost ustát střet odlišných hrdinských povah. Whedon to zkrátka zvládl. Díky mu za to. 

Hodnocení: 80% 

P.S. Český dabing není z nejstrašnějších vyjma jedné volby, která se váže i k filmům Iron Man: Dabing Roberta Downeyho Jr. je vyloženě PŘÍŠERNÝ. Nevím, komu přišlo jako dobrý nápad, aby ho daboval stejný člověk, co normálně dabuje Jackieho Chana, ale volá to po fyzickém trestu.

P.P.S. Bylo to podruhé za dobrých deset let, co jsem v kině na novinářské projekci zažil potlesk. Poprvé to bylo shodou okolností loni u První třídy v okamžiku, kdy Wolverine "po svém" odmítne nástup do mutantí školy. Avengers obsahují (v rámci vtipnosti) něco velmi podobného.

Firefly aneb netradiční tip na vánoční volno

Nemám moc času, takže to vezmu jen ve zkratce. Firefly je neskutečně nahláškovaný a promyšlený seriál z roku 2002, který měl fantastické recenze i rostoucí základnu fanoušků, ale v televizi byli idioti a raději ho po 13 dílech potopili (uchopení totiž nebylo úplně tradiční a televize nechtěla riskovat). Seriál se poté dočkal celovečerní tečky filmem Serenity. Aspoň, že tak.

Hodně lidí, kteří seriál neviděli, nechápou, co na něm je tak úžasného (protože jde o kombinaci sci-fi a westernu, což nezní dvakrát důvěryhodně). Mnozí také nerozumí tomu, proč byl pro některé lidi (jako třeba pro mne) Nathan Fillion bůh dávno předtím, než začal otravovat Beckettovou.

Na obojí, myslím, docela výmluvně odpovídá následující video:

Tímhle způsobem funguje de facto celý seriál. A ano, je to TAK zábavné, jak to vypadá. Pokud přemýšlíte, jak se vyhnout klasické televizní vánoční nabídce, tohle je zatraceně dobrá alternativa.