Recenze: 50 odstínů šedi (Kniha)

Fenomén. To je ošemetná škatulka. Fenomén vzbuzuje očekávání. Vášeň. Diskuze. Rozděluje. Tvoří tábory. 50 odstínů šedi si získalo čtenářky celého světa. Jiní se knize vysmívají. Jsem zvědavý člověk. Rád si udělám názor (i proto, že je snazší chladit/podněcovat diskuze, když má člověk opravdu co říct). O 50 odstínech šedi se hodně mluví. Je těžké tenhle fenomén přehlédnout. A to mi nedalo…

Pokud náhodou patříte mezi ty nepolíbené – kniha vypráví o naivní holce (je jí kolem dvaceti), která je pořád panna, má malé sebevědomí, nijak extra nevyčnívá, ale přesto se do ní zakouká neuvěřitelně pohledný boháč ukrývající tajemství. Že už jste to někde slyšeli? Jasně, Twilight přes kopírák. Příběh o nevinné nicce, jež najednou začne něco znamenat. Dá se chápat, proč mají podobné příběhy masovou oblíbenost. Jsou pro ženy malým nedostižným snem (stejným, jakým jsou pro muže Expendables). 

Je tu jedna jediná změna. Upíry vystřídala sexuální úchylka. Jeden by řekl, že to bude k zábavě stačit. A možná by i mohlo, kdyby autorka knihy E.L. James nebyla opravdu špatnou spisovatelkou.

První díl má úctyhodných šest set stran. A nestane se v nich vůbec nic! Dívka potká chlapce. Chlapec projeví zájem. Dívka nechápe. Chlapec znovu projevuje zájem. Dívka stále nechápe. Proletí se vrtulníkem. Sex. Dívka stále nechápe. Chlapec je zmatený. Sex. Let letadlem. Promoce. Dívka váhá. Chlapec nechápe. Dívka nechápe. Let letadlem číslo 2. Sex. Oba nechápou. Konec první části.

Prázdnější román by jeden pohledal. I když on to vlastně ani skutečný román není. Jde spíše o deník naivní holky, která ještě nemá moc co říct. Jen se neustále diví, všechno teatrálně prožívá a do toho hodně pochybuje. Hrdinka není dostatečně podnětná, aby měla skutečně co říct (přestože na tom kniha staví), takže zůstává poslední lákající položka: Zvrhlé sexuální prakticky v červeném pokoji.

Abych to vysvětlil. Sebastian Christian Grey (=chlapec) je člověk, který kdysi cosi prožil (autorka vám nicméně moc neprozradí, od toho jsou další díly, že…) a od té doby vyžaduje S/M sex. Dívku si odvede do červeného pokoje, kde ji může na různých místech spoutat a poté si nechat poskytnout orální/anální rozkoš, vanilku, nebo dívku patřičně vyšlehat tím, co zrovna bude po ruce. Ok, tohle je rozhodně něco, o čem se dá psát a je to vděčné už proto, že pořád v globálu vítězí jistá sexuální zdrženlivost (není se čemu divit, že se kniha těší extrémní popularity hlavně u starších žen).

Háček je v tom, že ani v rámci sexuálních experimentů není kniha důsledná. V úvodu Grey naservíruje smlouvu, kde jsou snad všechny možné praktiky (vyjma nekro/zoo/pedofilie). Velké gesto ale zůstane nenaplněno. Za celých 600 stran hrdinka pozná orál, klasiku, rákosku, naplácání rukou a to je všechno. Stačí jí, aby Grey jemně vzdychl a už je vzrušená. Když  o moc víc nepotřebuje ani k vyvrcholení, stává se z 50 odstínů šedi nechtěná parodie na laciné erotické paperbacky z počátku 90. let (které však byly lépe napsané a jejichž autoři někdy měli větší fantazii). 

Kniha 50 odstínů šedi dokonale reflektuje mysl své hrdiny – je naivním pohledem na sexualitu, který má tendenci se točit v kruhu nepodstatných otázek. Nemám moc radost z toho, že něco takového ženy považují za kvalitní a poutavé čtení. Na druhou stranu – kniha své čtenářky v podstatě učí, že být sexuálně naprosto povolná svému muži je základ. Takže pro nás chlapy vlastně dobře…

Hodnocení: 20%