Recenze: Nymfomanka, část I.

Dánský provokatér Lars von Trier se po satanistickém tanci dvou ztracených duší (Antikrist) a konci světa (Melancholie) vydává prozkoumat zákoutí ženské sexuality. Vyslechněte zpověď věčné nymfomanky.

O Nymfomance se toho napovídalo hodně. Již samotné porno coby ústřední téma a ochota zobrazit sexuální scény v plné nahotě zajistili novince Larse von Triera dostatek pozornosti. Poté se přidaly plakáty, na nichž jsou všichni hlavní aktéři zobrazeni při orgasmu a poslední kapkou je nálepka před filmem "jde o cenzurovanou a krácenou verzi, která vznikla s vědomím Larse von Triera, nikoli však s jeho podílem." Jde o chytré přikrášlování skutečností. Pokud jde o porno, diváci toužící po vzrušení budou zklamání - první část Nymfomanky má všehovšudy dohromady jednu minutu sexuálních scén. Plakáty byly nápadité lákadlo, většina zobrazených herců ale ve filmu žádné odhalené scény nemá. A těžko si lze představit, co bylo cenzurováno/zkráceno. Film rozhodně není krotký ani se nijak neomezuje. Rozdíl je v tom, jak se tváří a o co mu ve výsledku opravdu jde.

Zapomeňte na erotickou revoluci. Trier nedělá nic, co by již neudělal někdo před ním a vlastně se i dost krotí (ale to se těžko hodnotí, když známe jen půl produktu - což je problém, provázející celý film). V centru příběhu jsou dva lidé - slušný postarší muž, jenž je ochotný omluvit cokoli a nymfomanka, odsuzující vše, co kdy provedla. On sedí a poslouchá, ona vypráví. A vždy, ve správný čas, se změní úhel pohledu, aby mohly jednotlivé epizody dojít nějakého myšlenkového vrcholu.

Je to příběh v základu prostý. Dva lidé v jedné místnosti a dlouhý dialog. Klíčové je - a tady už se blížíme slibům reklamy - že jde o vyprávění pikantní. Smyslem však není obnažení co největšího počtu celebrit (i ty nahé jsou ostatně naklíčované na pornoherce). Jde tu o samotnou podstatu sexu. Co v nás vyvolává? Jaké máme představy o erotice a co je přípustné/nepřípustné pro společnost? Hlavní postava volnomyšlenkářské ženy rebeluje proti konvencím. Formou jakéhosi sexuálního klubu rváčů prochází světem i jednotlivými etapami svého života, pokouší sama sebe i své okolí. A v tom všem Trier nachází trefné životní pravdy, někdy pobaveně parodující zaběhnutá klišé (muž musí být predátor), jindy i celkový žánr intelektuálního filmu, který v rádobymaličkostech odhaluje velké myšlenky (první sex jako odrazový můstek k dialogu o Fibonacciho číslu). Což nám připomíná...

... jak moc je Trier silný ve slovech. O těch je totiž Nymfomanka především. O síle manipulace a metaforách (excelentní nápad s naslouchajícím rybářem, který podobně jako hlavní hrdinka láká svou kořist na nejrůznější pozlátka). Nymfomanka je tudíž v prvé řadě hlavně dobře napsanou rozhlasovou hrou, kterou režisér čas od času pročísne nějakým svěžím vizuálním nápadem.

A znovu - to vše platí pouze pro tento film. Je dost možné, že dvojka bude mít úplně jiný tón.

Současně je (navzdory všem očekáváním) Nymfomanka tím nejzábavnějším, co Trier v posledních letech natočil. Většinu času (vyjma epizody s umírajícím otcem) má divák před očima fungující frašku s nádechem erotiky. Jednoznačně nejvtipnější je pasáž s Umou Thurman, kterou opustí kvůli hlavní hrdince manžel a ona jako dobrá matka vezme jejich děti do hnízdečka neřesti, aby se potomci setkali s mužovou novou dívkou a současně poznali místo, kde "ji otec klátí".

Nymfomanka je velmi chytrý film, postavený na neméně promyšlené propagaci. Ta do kin nažene ohromné množství diváků bažících po erotice, kteří budou následně šokováni tím, že vlastně moc šokujícího ve filmu není. Namísto "intelektuálních 50 odstínů šedi" Trier předvádí pečlivě vystavenou mozaiku o sexu, lásce, smrti a to vše balí do komediálně/dramatického hávu.

Největší chybou Nymfomanky je tedy rozdělení na dvě části. Částečně proto, že struktura tomuto rozdělení příliš nepřeje (film nemá žádný výraznější twist ani finále) a za druhé je obtížné soudit, jaký bude celek a zda budou nastavená pravidla platit i pro druhé dějství. Dvojka možná bude opravdu hardcore, pro první film to neplatí ani omylem. Část I. nabízí silné myšlenkové podněty, dostatek zábavy v pravém slova smyslu a minimum toho, co slibovala reklama - porna. O to tu zkrátka nejde.

Hodnocení: 85%

Recenze: Méďa

Žil byl jeden malý chlapec jménem John, který bydlel v sousedství, kde každé Vánoce bili jednoho žida. A všichni (včetně toho mláceného žida) neměli Johna rádi. John byl tudíž osamělý a měl proto nezvyklé přání: chtěl, aby ožil jeho plyšový méďa a byl navěky jeho nejlepším přítelem. A co se nestalo - méďa Ted ožil a stal se mediální hvězdou. O pár desítek let později ti dva stále bydlí spolu. John (Mark Wahlberg) už má holku (Mila Kunis) a té příliš nevoní, že s nimi bydlí chlupatá oživlá hračka, co věčně chlastá, hulí trávu, mluví jak dlaždič a honí sukně. Ted je proto donucen k tomu, aby si našel vlastní bydlení, což provází hledání práce, protože i plyšové hračky musí platit nájem.

Kdo zná trochu tvorbu Setha MacFarlanea, ten je víceméně doma a nemusí dál číst. Méďa (2012) nabízí všechno to, proč se stal MacFarlane kultovním autorem, jehož jméno fanoušci nekorektního humoru velebí - je tu tuna vynalézavých přisprostlých scén, nápaditých hlášek a absurdních situací, které svou komediální gradací jedou na doraz. Je to dost podobné najíždění na hranu, jako v Diktátorovi (2012), ale logicky - vzhledem ke zvolenému tématu - o něco společensky přijatelnější.

A teď už k těm, kteří doteď jméno Seth MacFarlane nikdy neslyšeli. Napřed pár ilustračních videí:

Tato tři videa DOKONALE vystihují styl humoru MacFarlanea a pokud vám něco z toho připadá hnusné/nechutné/trapné/hodné věčného zatracení, nemá v zásadě smysl, abyste se na Méďu dívali. Celovečerní režijní prvotina svého autora nezapře a každou druhou minutu v ní tvůrce pálí na diváky nějakou podobně šílenou hlášku nebo scénu, která pravděpodobně stejně lidí rozesměje, jako urazí.

Co je ale na Méďovi nejzajímavější, a co možná ještě nikdy nebylo z MacFarlaneovi předchozí tvorby natolik patrné, to je láska k osmdesátým létům. Ano, již x-krát k nim odkazoval, ale teprve až ve formátu celovečerního debutu využívá jejich principů naplno. Ať už svým úvodem, jenž by v méně provokativní verzi klidně mohl přistát v nějakém tom raném pohádkovějším Spielbergovi, nebo akčním finále, které je jasným odkazem k tomu, jak tvůrci před třiceti lety komedie zakončovali (jde bohužel současně o nejslabší část filmu, neboť zrovna tenhle typ zběsilejšího finále nejvíce filmařsky zestárl a působí po komediálně našlapaných 80 minutách trochu jako pěst na oko).

Menší výtku lze mít i k bitvě, kterou zhruba v polovině filmu absolvují John a Ted po jedné hádce. Je tu využít podobný styl, jako v kresleném souboji s kuřetem z Family Guye, ale ve hraném filmu to tak nějak vůbec není vtipné a spíš z toho mrazí (ti dva se během rvačky opravdu nešetří).

Vyjma zmíněného ale Méďu šlape de facto bez problémů. Herci si své role dávají a to včetně Wahlberga v roli Johna, který konečně pochopil, že nemusí v komedii nutně tlačit na pilu, aby působil vtipně (jeho zdejší kreace je výrazně uvěřitelnější, než v Bengách v záloze / 2010). Skvěle jsou využita i camea slavných celebrit (a to včetně linie odkazující k jedné staré kultovce).

Pochvalu si zaslouží též technická část filmu. Začlenění animované postavy do hraného prostředí je naprosto přirozené a ani jednou mi nepřišlo, že by tam snad Ted s ostatními nebyl. Což je o to úžasnější, že MacFarlane, který hraje Teda, na place skutečně nebyl. Vše odehrál za kamerou.


Méďa rozhodně není bez chyb. Pár vtipů vyzní do ztracena, některé nápady nejsou z nejsilnějších (nadbytečně se jeví hlavně linie s úchylem Giovanne Ribisim), ale coby celek funguje tahle filmová prvotina více než dobře a vyjma zmíněného Diktátora jsme letos v kinech neměli lepší řachandu. Pokud tedy nepatříte mezi citlivky, kterým by mohla vadit hračka klátící pokladní, určitě byste si Méďu v kině neměli nechat ujít. Tohohle plyšáka si 100% zamilujete. Je to prostě frajer.

Hodnocení: 80%

Recenze: Muži v černém 3

Po deseti letech se vrací, aby znovu zachránili matičku Zemi před zkázou. Tentokrát si na lidi políčila agresivní mimozemská rasa, jejíž hlavní padouch Boris (Jemaine Clement) má opravdu ošklivé zuby a zvláštního tvora v ruce, jímž dokáže na potkání zabít celou ozbrojenou dozorčí eskortu.

Vzhledem k tomu, že K (Tommy Lee Jones) již kdysi rasu porazil, vydá se Boris do minulosti, kde ho zabije. Tím je změněna budoucnost, v níž začíná lidstvo čelit invazi zmíněných vesmířanů. J (Will Smith) proto sám skočí v čase, aby za pomoci mladého K (Josh Brolin) změnil budoucnost, zachránil parťáka a s ním i celý svět.

Není žádným tajemstvím, že měli filmaři při natáčení Mužů v černém 3 (2012) nemalé problémy. Zatímco scény ze současnosti byly rychle hotové, původní vize minulosti se v produkčním stádiu znelíbila a dlouhou dobu natáčení stagnovalo, neboť se zkrátka nevědělo, co se bude točit. Je třeba jedním dechem dodat, že podobné zmatky nejsou v sérii ničím novým. Již první díl byl během natáčení horlivě přepisován a dvojka zase putovala do kin s alternativním koncem, neboť v tom původním filmaři ke své smůle využili World Trade Center (což z něho udělalo - z pochopitelných důvodů - po 11. září nepoužitelný materiál).

Chaos provázející vznik trojky je z výsledku dobře čitelný. Scénář působí nahodile, na pořádný děj tvůrci rezignovali a nabízí tradiční schéma hry s časem, které je oživeno pouze atmosférou šedesátých let. Tahle veličina je naštěstí tím nejsilnějším, co film nabízí. Zatímco scény ze současnosti postrádají náboj, přičemž úvod filmu, v němž záporák uteče z vězení, je dokonce (na rodinný film) až zbytečně brutální, v rámci vykreslení experimentálních šedesátek si tvůrci opravdu vyhráli. Výprava je promyšlená do nejmenšího detailu a kupříkladu celá pasáž s Andym Warholem je na hranici geniality. Podobně vymazlených momentů je ve filmu bohužel poskrovnu.

Kámen úrazu Mužů v černém 3 tkví hlavně v tom, že ve výsledku příliš humoru nenabízejí. Hodně se zaměřují na hodnoty, nostalgii, přátelství a pod tím vším se tak nějak vypařilo ono komediální gro, tvořící atmosféru předchozích dílů. Zapomeňte na komplexní gagy. Muži v černém 3 jedou čistě ve hláškách (Obama, Mick Jagger), případně v milých detailech v pozadí (Obraz). Škoda, že tvůrci vyšachovali psa Franka i malé chlastající alieny. Nepochybně by filmu dodali na tempu.

Je fajn vědět, že na to Will Smith (i přes desetiletou žánrovou pauzu) pořád má. Zato Tommy Lee Jones vypadá, že už by nejraději opravdu umřel a Josh Brolin ne úplně dokonale splynul s postavou mladého K. Tady je ale možná na vině český dabing, kdy jsou si hlasy herců opravdu hodně vzdálené, zatímco v originále Brolin přizpůsobil barvu hlasu i dikci svému staršímu kolegovi.

Muži v černém 3 jsou nevýrazná jednohubka, která dokáže v momentech vykouzlit nostalgický úsměv, na salvy smíchu to ale tentokrát není. Jen připomenutí jedné (kdysi velké) série. Těžko říct, jestli budou mít po letech tihle agenti úspěch. V našlapané sezóně působí jako kapka v moři.

Hodnocení: 50%

P.S. Jména jako Emma Thompson, Alice Eve či Nicole Scherzinger jsem nezmínil v recenzi záměrně, neboť ženy mají ve trojce čistě dekorativní úlohu na ploše několika málo minut.

Recenze: 21 Jump Street

Když si „sympatický tlouštík“ (jak ho média s chutí nazývají) Jonah Hill vzal na své bedra reinkarnaci kultovního seriálu s Johnnym Deppem, fanoušci předlohy znejistěly. Otázka byla jasná: Co hodlá udělat s jejich modlou?! Výsledek je moderní poctou v tom nejlepším slova smyslu.

Jenko (Channing Tatum) je hezounek, jehož fyzické testy výrazně převyšují ty psané. Schmidt (Jonah Hill v nezvykle hubené verzi) to má přesně obráceně. Když se oba přihlásí k policejnímu sboru, dojde jim, by si mohli být nápomocní. Stanou se z nich nejlepší přátelé, jejichž představa akční služby rychle vystřídá nudná realita plná pochůzek a bezdomovců. Není se čemu divit, že se během první opravdové šance nechají unést. A úplně se zesměšní. Šéf okresku je za „odměnu“ přeřadí k obnovenému programu z 80. let v Jump Street, integrující mladě vypadající policisty do škol, kde roste kriminalita.

Prvním případem bratrů McQuaidových (jaké je krytí Jenka a Schmidte) je vypátrat distributora a výrobce nové syntetické drogy, jež před nedávnem zabila jednoho ze studentů.

Vytvořit dokonalý odkaz nějakému žánru vyžaduje nejen znalost tématu, ale i schopnost pracovat s jeho stereotypy nezávisle na předlohách, aby byl film všeobecně pochopitelný. Dokonalým příkladem zmíněného přístupu je dnes již kultovní trilogie Bláznivých střel, kdy je v zásadě jedno, jestli znáte parodované filmy. Klíčové je, že tvůrci vyhmátli slabiny samotného žánru, což je univerzálně srozumitelné komediální pravidlo, které nestárne. 21 Jump Street pracuje stejně.

Jde o ten typ filmu, u něhož se nedokážete zbavit pocitu, že se při jeho natáčení všichni ohromně bavili. Co scéna, to nějaká perla hodná citace. Ať už mluvíme o prvním zatčení, drogovém tripu, mejdanu, příchodu do školy či stěně slávy („Mami, mohli byste ty fotky dát pryč? Vypadám na nich jako dítě, co umřelo při autonehodě“). Celé to funguje jako dobře promazaný stroj.

Je to zásluha jak výborně napsaného scénáře, tak režie, která formou správného záběrování vždy dokonale podtrhne komičnost probíhající scény. Aby byl scénář, režie i herci v tak dokonalé symbióze, to se vidí málokdy. Za zmínku stojí i drajv, s jakým je film podáván. Dialogy jsou kulometné, scény nestagnují. Tempem Jump Street připomíná energického Scotta Pilgrima.

Jonah Hill a Chunning Tatum jsou navzdory všem očekáváním výborně sehraná komediální dvojka, oživující žánr buddy-movies (schválně, na kolik dobrých parťáckých komedií z posledních let si vzpomenete). I obsazení vedlejších rolí je stejně pečlivé, jakkoli nemají mnozí herci příliš co hrát. Naštěstí jim i na ploše pár pouhých vět scenáristé vždy dopřejí nějakou tu šťavnatou hlášku (fenomenální je v tomhle ohledu hlavně nasraný policejní šéf Ice Cube). A dojde i na „nejočekávanější cameo desetiletí“ (kdo bude pozorný, užije si ho ještě o něco dříve).

Podobná žánrově přesná a čistá zábava z policejních řad tu nebyla od Jednotky příliš rychlého nasazení (2007). Oba filmy spojuje láska k tomu, o čem vypráví, nadšení, schopnost vytvářet ve známých situacích nové zvraty a ochota jít v komediální rovině až na samotnou hranici (nikdy ji však lacině nepřekročit). Jediný rozdíl je v americkém a britském stylu humoru. A protože si dal zdejší tým opravdu záležet, nevychází z toho tentokrát US škola jako chudý příbuzný.

21 Jump Street patří k současné komediální špičce a je velmi smutné, že Falcon nakonec snímek vyřadil z plánu českých premiér. Hlavně, že jsme si mohli zajít na Jacka a Jill (2011), že...

Hodnocení: 85%

P.S. V IMDB listině je uvedeno, že si ve filmu střihl cameo i Richard Grieco. Jde o chybu.

Plakát, který říká vše... #3

Další dokonalý příklad toho, že o nápady v Hollywoodu skutečně není nouze.

I trailer stojí za hřích. Skoro to vypadá jako sofistikovaná parodie Bugse Bunnyho:

Plakát, který říká vše... #2

Svým způsobem lidem z Asylum závidím jejich práci, protože vymýšlet podobné kraviny a poté mít možnost je i zrealizovat, to musí být vyloženě snová práce (jako bonus setkání s Carmen Electrou!).

A pro ty, kdo by si mysleli, že je plakát fake, mám v záloze neméně kvalitní trailer:

CZ pobočka Warner Bros vs. překlady: Round 2!

Není to tak dávno, co jsem se pozastavil nad tím, s jakou úchvatnou elegancí přeložila česká pobočka Warner Bros. oficiální popis k animáku HappyFeet 2. Jak je vidno, „strojový překladač“ stále nedostal vyhazov, neboť nám do kin putuje Cesta na tajuplný ostrov 2!

Předem je třeba říct, že v tuhle chvíli již najdete na oficiálních stránkách distributora o něco méně fousatý popis děje. Já jsem si naštěstí stihl (ještě před změnou) uložit ten původně uveřejněný.

Zkraje je třeba se pozastavit nad samotným názvem Cesta na tajuplný ostrov 2. Pokud zmateně tápete, že jste neslyšeli o filmu Cesta na tajuplný ostrov, má to svůj důvod. Takový film u nás NIKDY NEŠEL. Šla u nás Cesta do středu země, na kterou Cesta na tajuplný ostrov 2 navazuje. Zvolený cz název tudíž nedává absolutní smysl, ale jak je vidno, ve Warner Bros. to nikoho nenapadlo.

A teď už k původnímu oficiálnímu textu:

V tomto pokračování celosvětově úspěšného filmu „Journey to the Center of the Earth,“ z roku 2008 nové rodinné dobrodružství filmu „Journey 2: The Mysterious Island“ ve formátu 3D začíná tím, že mladý Sean Anderson (Josh Hutcherson, který hrál v této roli i v předchozím filmu) dostane zakódované tísňové volání ze záhadného ostrova, z míst, kde by se žádný ostrov nacházet neměl. Je to místo, kde jsou zvláštní formy života, hory ze zlata, životu nebezpečné sopky a nejedno pozoruhodné tajemství. Nový nevlastní otec Hanka (Dwayne Johnson) není schopen syna zadržet a tak se s ním raději vydá na společnou výpravu.  Společně s pilotem helikoptéry (Luis Guzman) a jeho krásnou a rozhodnou dcerou (Vanessa Hudgens), se vydají hledat ostrov, zachránit opuštěné obyvatele ostrova a také uniknout seizmickým vlnám, které tlačí ostrov pod vodu, kde by poklady ostrova byly navždy pohřebeny v moři.

První věta by si zasloužila skoro ocenit v nějakém kroužku pomatených lingvistů. Tolik špatně propojených informací se v rámci jednoho kratičkého textu jen tak nevidí. Když se k tomu připočtou překladatelské perly typu „který hrál v této roli i v předchozím filmu“, což samozřejmě má být „který hrál tuto roli“, působí to skoro dojmem záměrné parodie.

Že z Dwaynea Johnsona distributor udělal v první verzi textu ženu je lepší přejít tichým uchechtnutím.

Někomu nejspíše došlo, že text není úplně košer (včetně nesmyslného užívání originálních názvů filmu tam, kde již existuje český) a tak ho později upravil do následující podoby:

V tomto pokračování celosvětově úspěšného filmu „Cesta do středu země,“ z roku 2008 nové rodinné dobrodružství filmu „Cesta na tajuplný ostrov 2“ ve formátu 3D začíná tím, že mladý Sean, který hrál v této roli i v předchozím filmu, dostane zakódované tísňové volání ze záhadného ostrova. Z míst, kde by se žádný ostrov nacházet neměl.  

Je to místo, kde jsou zvláštní formy života, hory ze zlata,  životu nebezpečné sopky a nejedno pozoruhodné tajemství.  Nový nevlastní  Sheanův otec Hank není schopen syna zadržet a tak se s ním  raději vydá na společnou výpravu.  Společně s pilotem helikoptéry a jeho krásnou a rozhodnou dcerou, se vydají hledat tajuplný ostrov. Zachránit opuštěné obyvatele a také uniknout seizmickým vlnám, které tlačí ostrov pod vodu, a tím by všechny  poklady ostrova byly navždy pohřebeny v moři.

Text je o něco kratší a ucelenější, nicméně pořád působí hrozně amatérsky, kostrbatě a má nové chyby. Opakující se informace „který hrál v této roli i v předchozím filmu“ teď nedává smysl, když bylo vypuštěno jméno herce a z Hanky je sice Hank, ale ze Seana Shean.

Možná to vypadá jako zbytečné pitvání, ale podobný kratičký text se dá vytvořit za cca 10 minut, aniž by nutně obsahoval jedinou chybu. Stačilo by umět anglicky, nebo alespoň česky, že... Nejde mi proto na rozum, jak si může tak významná česká distribuční společnost dovolit podobné překladové polotovary (je jasné, že hodně pomáhá Google Translator). Buď je to důkaz šetření, neschopnosti, blbosti, nebo jde o nějaký program „práce pro postižené“. Nevím. Každopádně je to slušná ostuda.

P. S. Procházel jsem si další tituly na Warnerbros.cz a našel tam tunu dalších šíleností ("Robert Downey mladší", nebo větu u Nezvratného osudu 5 "Hlasy těm, kteří přežijí propůjčí the Lucky Eight, ale z pohledu smrti měli všichni umřít na zmíněném mostě." Napsal jsem proto Monice Novotné, která má zajišťovat kontakt s novináři. Její odpověď byla následující (věnujte pozornost tučným slovům):

Dobrý den Tomáši,

opět díky za vaši věcné připomínky.

Každopádně většina tištěných médiích již v dnešní době především čerpá z naší světové databáze mediapass.

... mno, aspoň víme, odkud vítr vane.

Strojový překladač rulez!

Oficiální popis filmu Happy Feet 2 od české pobočky Warnerů:

Film „Happy Feet Two„ je dalším pokračováním Oscarem ověnčeného animovaného filmu „Happy Feet“. Diváci se vrací do nádherné krajiny Antarktiky v úžasném formátu 3D.Mumble, mistr stepu, má problém, protože jeho drobounký syn Erik je choreo-fobní. Tanec ho nebaví a Erik uteče pryč a potká Mocného Svena/Mighty Sven—tučňák, který umí lítat!  Mumble nemá oproti tomuto charismatickému modelu nové role žádnou šanci. Ale celá situace se zhorší ještě tím, když je svět otřesen mocnými silami. Erik se od svého otce naučí být odvážný, když dá Mumble dohromady národ tučňáků a všechny druhy nádherných stvoření od drobného Krilla až po obřího Elephant Seals, aby vše bylo zase v pořádku.

Kde začít... tak předně, film není "dalším pokračováním", ale "prvním pokračováním", tudíž prostě pokračováním.

Věta "Erik uteče pryč a potká Mocného Svena/Mighty Sven—tučňák, který umí lítat!" vypadá, že ji psal Yoda.

"Mumble nemá oproti tomuto charismatickému modelu nové role žádnou šanci." - nejočividnější laps strojového překladu. V originále bylo s největší pravděpodobností "Role Model", což si lze při užití nějakého hodně laciného překladače vyložit jako "model nové role". V překladu nicméně Role Model znamená vzor, nebo idol. Fascinující není ani tak samotný překlad, ale fakt, že podobnou blbost někdo vypustí do éteru.

Proč není přeložen Elephant Seal jako rypouš je také záhadou.

Moc rád bych věděl, kdo za takový překlad bere peníze...

Plakát, který říká vše...

Je třeba něco dodávat?

Je čas si připomenout velkou životní pravdu...

The 84th Annual Academy Awards Trailer

Crystal je zpátky, haleluja!

Věc Johna Carpentera podle Pingu

Mám osobně pro Věc velikou slabost a poměrně nedávno jsem se v obsáhlém článku věnoval všem dosavadním adaptacím povídky Johna W. Campbella jr. (viz zde). Nikdy by mě nenapadlo, že někdo přijde s animovaným filmem, kde budou hrát tučňáci. Kvůli podobným perlám miluju internet:

 

OOoohh kočka z Kocoura v botách

Kocour v botách, který poměrně nedávno dorazil do kin, není nic moc. Tím nechci říct, že je to vyloženě špatný rodinný film. Od toho máme pískající Chipmunky a efekty znásilněnou Saxánu. Jen je hrubě průměrný a téměř až fascinujícím způsobem nenápaditý (od prvních dvou dílů Shreka ušli tvůrci série nezáviděníhodný kus cesty). Lepší už to zřejmě nebude, podobně jako Shrek 4 má nicméně i Kocour v botách jeden (!) geniální moment, jenž stojí za to citovat. Viz video:

Kdyby podobným „ujetým způsobem“ fungoval celý film a bylo v něm více takových mimózně roztomilých nápadů, bylo by to super. Jde ale bohužel o ojedinělou situaci.

A pokud jste Shreka 4 neviděli a zajímá vás, jaký byl jeho světlý moment, mám na mysli dítě „dělej, zařvi“, které od té doby stihlo slušně zkultovnět. Uznejte sami, spratek k pohledání:

Firefly aneb netradiční tip na vánoční volno

Nemám moc času, takže to vezmu jen ve zkratce. Firefly je neskutečně nahláškovaný a promyšlený seriál z roku 2002, který měl fantastické recenze i rostoucí základnu fanoušků, ale v televizi byli idioti a raději ho po 13 dílech potopili (uchopení totiž nebylo úplně tradiční a televize nechtěla riskovat). Seriál se poté dočkal celovečerní tečky filmem Serenity. Aspoň, že tak.

Hodně lidí, kteří seriál neviděli, nechápou, co na něm je tak úžasného (protože jde o kombinaci sci-fi a westernu, což nezní dvakrát důvěryhodně). Mnozí také nerozumí tomu, proč byl pro některé lidi (jako třeba pro mne) Nathan Fillion bůh dávno předtím, než začal otravovat Beckettovou.

Na obojí, myslím, docela výmluvně odpovídá následující video:

Tímhle způsobem funguje de facto celý seriál. A ano, je to TAK zábavné, jak to vypadá. Pokud přemýšlíte, jak se vyhnout klasické televizní vánoční nabídce, tohle je zatraceně dobrá alternativa.