Recenze: John Carter: Mezi dvěma světy

John Carter (Taylor Kitsch) se jednoho dne probudí uprostřed prašné pustiny. Záhy si uvědomuje, že se přenesl z rodné Země na Mars. A jak už to tak na „dýchatelných“ planetách bývá, i na Marsu se vede letitá válka, která má rozhodnout o osudu celého lidstva (respektive mimozemstva). Carter se nechce do boje zapojit. Jde mu o návrat domů, osud cizích ho nezajímá. Krom podivných stvoření je však na Marsu i krásná princezna Dejah Thoris (Lynn Collins), což člověku lehce změní původní plány.

John Carter: Mezi dvěma světy má pro nečtenáře předlohy jednu neoddiskutovatelnou výhodu – nabízí neznámé a přitom poměrně komplexní prostředí, v němž je co objevovat. Mars je tu podáván zcela odlišným způsobem, než bývá zvykem (sice stále chybí voda, jinak ale překypuje životem) a i hrdinovy nabité superschopnosti způsobené změnou gravitace jsou relativně osvěžující (i když jejich využívání je spíše náhodné).

Bohužel jsme rozmazleni Pánem Prstenů. Peter Jackson, a ostatně i sám Tolkien, udělali žánru medvědí službu svým perfekcionismem. Nejde jen o samotné postavy. V LOTRovi má vše promyšlenou a pevnou mytologii, včetně knoflíků na Bilbově košili. Tomu se nikdo jiný knižně rovnat nemůže a odráží se to i na filmových adaptacích. Jakkoli je nastíněný svět Johna Cartera na „první signální“ zajímavý, po celou dobu brouzdají filmaři po povrchu. Města vidíme útržkovitě, veškerá jejich struktura nám zůstane utajena a i pozadí jednotlivých ras je pouze jemně načrtnuto.

Za pocit neúplnosti nepatří díky jen LOTRovi. Svůj podíl mají přirozeně i Star Wars George Lucase, které John Carter v mnohém připomíná (hlavně první díl nové trilogie). Carter nemá o nic méně působivou výpravu, ani nákladné triky (dokonce bych se nebál mluvit o jedné z nejlepších CGI prací vůbec), ale co filmu citelně chybí, to je rozmanitost. V Epizodě I tříštili tvůrci písčitá prostředí bojem na vesmírných plošinách. Carter je 90% svého času někde uprostřed bílého prázdna a jakkoli se tvůrci snaží lokace ozvláštnit drobnostmi, prostředí po chvíli působí okoukaně.

Problémový je i hlavní hrdina, jenž se až příliš dlouho chová jako sobec, než aby mohl být divákům vyloženě sympatický (což není Kitschova chyba, jde čistě o celkové uchopení postavy). Vzhledem k tomu, že jsou všechny vztahy učebnicově nalajnované, je jediným osvěžením tradičních charakterů nevypočitatelný Matai Shang v podání jako vždy vynikajícího Marka Stronga.

Přes všechny výtky by bylo nefér Johna Carterta zatratit. V mnoha ohledech je totiž velmi precizní podívanou, stavbou „klasického“ příběhu počínaje a technickými aspekty konče (režie, střih, hudba, kamera, to vše funguje takřka bezchybně, dokonce i 3D má své chvilky). Akorát ta přidaná hodnota chybí. Je to produkt na míru šitý poptávce a vůbec nepochybuji, že na základě něho vznikne v Disneylandu moc pěkná atrakce. Jen si z ní návštěvník asi zapamatuje více, než z filmové verze. 

Hodnocení: 60%  

P.S. Vzhledem k obnovené premiéře Star Wars se přímo nabízí otázka, zda jít na Epizodu I nebo Johna Cartera? (Za předpokladu, že jste neviděli ani jedno.) Osobně bych volil Cartera už proto, že je o něco méně infantilní a Andrew Stanton (Vall-I, Hledá se Nemo) je lepší režisér, než Lucas.

Recenze: Star Wars: Epizoda 1 – Skrytá hrozba 3D

George Lucas navrací do kin svou nejslavnější sérii, tentokrát pod záminkou lákavého třetího rozměru. Výsledný produkt namísto ohromení nad novou technologií nutí k parafrázování jedné z nejslavnějších vět série: Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii vzniklo jedno naprosto zbytečné 3D.

Myslím, že v případě znovuuvedení první epizody do kin není třeba dopodrobna rozebírat příběh ani kvalitu samotného filmu. Všichni dávno víme, že tenhle úvod se Lucasovi příliš nepovedl. Nicméně jde o platný kousek skládačky, který nelze minimálně pro souboj kluzáků a famózní finální šermířský souboj s Darthem Maulem plně ignorovat. I jednička má zkrátka své geniální chvilky. Buď Star Wars znáte a víte, co od dílu očekávat, nebo vás to nikdy nezajímalo a na tom se nic nezmění.

Klíčové je samozřejmě 3D, které je hlavním lákadlem a fanoušci s napjatým dechem očekávají, jestli se povedlo již tak bohatý svět ještě o jeden rozměr rozšířit. Netřeba zbytečně napínat – nepovedlo. A to tak fatálním způsobem, že je Epizoda I jednou z nejvýraznějších ukázek toho, že nálepka 3D slouží především k tomu, aby se mohly zvednout ceny lístků. Ale hezky popořadě.

Nemám nic proti tomu, pokud se vezme klasika, vyčistí se a uvede znovu do kin. Další generace má jedinečnou možnost zažít kouzlo kultovek na velkém plátně a znalci si mohou „dobré dny“ připomenout. Blu-ray přehrávače s velkou televizí podobný přístup lehce tupí, je ale bez debat, že se nic nemůže rovnat velkému plátnu a monstrózní zvukové kinoaparatuře. Osobně jsem navíc v kinech epizody IV – VI neviděl a velmi rád si tento zážitek dopřeji. Respektive bych si ho rád dopřál.

To by ovšem nesměly mít podobná uvedení fatální mouchy, které kinematografický zážitek snižují. První je samotné 3D. Konverze je nevalná, v lepším případě vypadá jako leporelo, v horším není prostorová vůbec. Opravdových 3D efektů je méně, než kolik máte prstů na jedné ruce. Díky 3D je navíc obraz tradičně tmavší, takže v dobré polovině filmu toho není moc vidět. První chyba.

Druhá souvisí s naším trhem. Čeští distributoři razí tvrdohlavou cestu, že 3D a dabing k sobě patří a jejich kombinace zvyšuje zisky. Možná mají pravdu, nevím, nejsem analytik. Znám nicméně řadu těch, kteří dabing bojkotují. Nevadilo by mi cílení na širší spektrum tím, že by byly kopie rovným dílem titulkované i dabované. Star Wars se nicméně titulků v kině nedočkají, což je dle mého fatální nedostatek (o zoufalém hlasovém výběru pro některé postavy nemluvě, hlavně malý Anakin je téměř zrůdný).

Epizoda I vždy oscilovala někde mezi 60 až 80% (záleží na lásce k sérii a momentálním rozpoložení). Samotný dabing spolehlivě 10% ubírá a 3D minimálně dalších 20%. Pro fanoušky se film stává de facto nekoukatelným, respektive se možná zavděčí těm, kteří ještě neviděli HD vyčištěnou verzi. V 3D dabingovém provedení se Star Wars stávají zábavou spíše pro nezasvěcené, kteří ještě sérii tolik pod kůží nemají. A přirozeně má film šanci zaujmout děti. Už se těším, až je rodiče optimisticky vezmou na trojku, kde se bude polomrtvý, sípající a značně „odkončetěněný“ Darth Vader sápat z lávového jezera. Pohled na dětské tvářičky bude k nezaplacení.

P.S. Ve filmu jsem nezaznamenal (oproti 2D Blu-ray uvedení) žádnou novou scénu.

Kdysi dávno v jedné předaleké Galaxii vznikl televizní vánoční speciál...

Těžko říct, co se kdysi odehrálo v hlavě slavného George Lucase, že dal svolení ke speciálu, ve kterém se Chewbacca vrací s Hanem na svou rodnou planetu, aby mohla rodina pohromadě oslavit Life day. Snímek se stal záhy po televizní premiéře v roce 1978 legendárním vyvrhelem a již nikdy nebyl znovu uveden na obrazovky. Lucas se později snažil najít a zničit všechny kopie, ale marně. Ani jeho „síla“ na tenhle úkol nestačila.

Naštěstí existuje internet!:), takže si můžeme celou tuhle bizarnost hezky užít na vlastní oči. A je na co koukat! Ostatně, dokážete si představit ujetější vánoční speciál, než ten, ve kterém zpívá Leia dojemnou píseň za doprovodu hudby Johna Williamse, zatímco Harrison Ford se očividně cítí hrozně trapně, že v tom vůbec hraje? Prostě netradiční klasika, jež si podobně jako „nechtěná parodie“ Rituál (2006) Nicolase Cage zaslouží své diváky!