Recenze: Tučňáci z Madagaskaru

Jsou čtyři a žádná mise pro ně není nemožná. Tentokrát se ale budou muset spolehnout jen na sebe. Už žádné blbnutí s parťáky z Madagaskaru. Tučňáci konečně dostali vlastní film, v němž můžou světu dokázat, že si sami poradí.


Jejich hlavním protivníkem je v celovečerní prvotině šílený vědec Octavius Brine, který nesnáší všechny tučňáky (z určitého "trauma-minulost" důvodu) a rád by je všechny zničil. To samozřejmě naši staří známí nemohou dovolit. 

Tučňáci z Madagaskaru jsou spin-offem populární série, odehrávají se po madagaskaří trilogii a vyjma jednoho hodně krátkého skeče v nich nikdo jiný z původní sestavy (krom tučňáků, samozřejmě) nevystupuje. To jen předem, že jestli se někdo těšil na Alexe, Glorii, Martyho a Melmana, tak má smůlu.

Točit celovečeráky na základě úspěšných vedlejších postaviček je trochu ošemetná věc, protože co může fungovat jako osvěžující koření v jedné podívané, to nutně nemusí utáhnout vlastní kousek. Tučňáci naštěstí nejsou ten případ. Jejich výhodou je, že je jich víc (tudíž se mohou navzájem doplňovat a nestojí to celé jen na jedné postavě) a za druhé svým bondovským dobrodružným duchem umí pobavit malé i velké diváky.

Příběh je samozřejmě hrozná blbost, která dává minimální smysl a jde čistě o to, aby po sobě mohly jít různé komické epizody. Ale jsou to epizody svižně a zábavně podané, v nichž čas od času problýskne i nějaký téměř geniální vtip. Jako u mnohých "lehčích" animáků (tedy těch, které chtějí především bavit a nemají žádné jiné umělecké ambice) je lepší nad dějem moc nepřemýšlet.

Trošku navíc se jeví nová elitní jednotka, která s tučňáky zkříží své plány a poté se navzájem do všeho pletou. Jde o poměrně nezajímavou sebranku, ale tady je dost možná na vině (jinak velmi slušný) český dabing, který zkrátka nemůže vynahradit to, pokud v originále jednu postavu mluví charismatický Brit a druhou úchylný Korejec.

Pokud lze něco celovečerním Tučňákům opravdu vyčítat, je to tvůrčí pohodlnost, v níž se sází na jistotu a nic nového nepřináší. Film je vlastně de facto to samé, co stejnojmenný televizní seriál, akorát mnohem delší. Základ je ale naštěstí tak silný, že to vlastně ve výsledku nevadí. Chtěli jsem film, v němž budou mít Tučňáci hlavní roli. A to jsme dostali. Nic víc, ani nic míň.

Hodnocení: 70% 

Recenze: Já, padouch 2

Mocný vládce zla Gru se vrací, tentokrát už žátné pletichaření. Ze zloděje měsíce se stal zodpovědný otec, který vyrábí (hnusné) džemy. Někdo ale začíná dělat neplechu. A protože Antipadoušská liga si neví rady, kdo by mohl poskytnout lepší pomoc, než bývalý mistr zločinu?

Animovaná komedie Já, padouch patřila k tomu lepšímu z animované produkce posledních let (pokud mluvíme o středním proudu, který nemá větší ambice, než že z diváků vyrazí nějaké ty peníze). Nebudeme si ale nic nalhávat. Důvod, proč se snímek těšil tak dobrým ohlasům, byl prostý - vděčil za to potrhlým žlutým Mimoňům, který podobně jako veverka v Době ledové působí jako osvěžující komediální vsuvky, žíjící tak trochu vlastním životem. Jaká ironie, že jsou vznikly díky nedostatku peněz, neboť studio původně plánovalo pomocníky lidštější, ale nezbyly na pokročilé animace peníze. A tak svět poznal podivné malé chlapíky se zatraceně nakažlivým smíchem.

Dvojka je jednička protažená kopírkou. Znovu se tu řeší banálním způsobem rodinné hodnoty, zápletka je spíše do počtu (v pohodě by vystačila na dvacet minut dlouhý skeč), Gru a jeho holky jsou "jen" odpovídajícími žánrovými stereotypy a ani nová postava agentky Lucy Wildeové s výborným hlasovým podáním Veroniky Žilkové díru do světal neudělá. Ale ti malí nezbedové!

Pořád umí být extrémně zábavní svou cartoonovskou zbrklostí, střelenými kostýmy a podivnou mluvou. Je v zásadě jedno, jakou hovadinu zrovna dělají, VŽDYCKY je zábavné je sledovat. Dokonce i natolik laciný fór, jako jméno šéfa Antipadoušské ligy Velezadka, dokáží svým podáním prodat.

O Já, padouch 2 tak do jisté míry platí to, co o jedničce: Jde o žánrovou oddechovku bez větších ambicí, která by skončila v propadlišti dějin, nebýt Mimoňů. Je proto jen dobře, že se aktuálně připravuje film, kde budou malí nezbedové v centru dění. Protože co si budeme povídat. Právě žluťáskům vděčí série za úspěch a většina z nás na dvojku vyrazí čistě kvůli nim.

Hodnocení: 60%

Recenze: Hotel Transylvánie

Kdysi měl Drákula incident s lidmi a od té doby se jich straní. Aby nabídl bezpečné útočiště i ostatním monstrům (a své vlastní dceři), postaví uprostřed strašidelných lesů hotel, v němž mohou být jemu podobní sami sebou.

Jednoho dne se však do hotelu omylem připlete i mladý energický klučina Johnny. Aby Drákula prekérní situaci zamaskoval (kdyby monstra zjistila, že je v hotelu člověk, utekla by a už nikdy se do něj nevrátila), začne vydávat Johnnyho za vzdáleného příbuzného Frankensteina. A vzhledem k tomu, že je Johnny zhruba stejně starý, jako Drákulova dcera, dvojice se do sebe přirozeně zakouká.

Hotel Transylvánie (2012) nabízí poměrně originální "hotelový" základ, což dalo svým tvůrcům řadu možností. Mohli si vyhrát s personálem i vybavením a vytvořit originální variace na známé téma. Do jisté míry se to povedlo využít - v hotelu obsluhují zpomalené zombie, jako budíček na pokoji je ukecaná lebka, místo štítků "nerušit" jsou na dveřích mluvící hlavy atd..

Háček je v tom, že tohle je zhruba to jediné, co lze na filmu opravdu pochválit (a ještě toho není tolik, aby šlo výlet do animované Transylvánie absolvovat bez hlasité zívání). O kolik zajímavější je prostředí, o to nudnější je děj a jeho vývoj. Není tu vůbec nic, co by člověka překvapilo, vyjma věcí, které nedávají moc smysl (člen personálu bez zjevného důvodu vzdoruje nadřízenému, lidem nevadí, když vidí skutečná monstra a podobně). Stěžejní dějové body jsou, že otec musí nechat dceru uletět z hnízda, dcera pozná význam pravé lásky a skupinka (v tomto případě monster) se naučí tolerovat cizince. A je to taková nuda, jak to zní.

Snímek navíc trpí syndromem současné televizní produkce Disney Chanel, což znamená, že je film hrozně rychle nastříhaný a pokud jde o emoce, nuceně tlačený podle jednoduché logiky "jak se to scenáristům hodí". Není neobvyklé, aby se z minuty na minutu měnily motivace postav, takže kdo se ještě před chvílí k smrti nenáviděl, ten náhle může aspirovat na BFF.

Dost možná filmu ubližuje i znuděný český dabing, který (pokud mohu soudit z originálního traileru) očividně u řadu postav ignoruje jejich přízvuk. A třeba (ale to už opravdu hádám) je i příčinou toho, že hudební vložky jsou pravděpodobně to nejstrašnější, co jsem v animovaném filmu za posledních 10 let viděl.

Hotel Transylvánie určitě funguje v té rovině, že nejmenší děti se bavit budou, neboť je to rychlé a barevné a 3D. Pro starší tu ale moc nezbylo. Což můžete na druhou stranu, pokud jste rodič, brát jako pozitivum, neboť je to přesně obrácená situace, než u nedávného Norman a duchové (2012).

Hodnocení: 50%

Recenze: Méďa

Žil byl jeden malý chlapec jménem John, který bydlel v sousedství, kde každé Vánoce bili jednoho žida. A všichni (včetně toho mláceného žida) neměli Johna rádi. John byl tudíž osamělý a měl proto nezvyklé přání: chtěl, aby ožil jeho plyšový méďa a byl navěky jeho nejlepším přítelem. A co se nestalo - méďa Ted ožil a stal se mediální hvězdou. O pár desítek let později ti dva stále bydlí spolu. John (Mark Wahlberg) už má holku (Mila Kunis) a té příliš nevoní, že s nimi bydlí chlupatá oživlá hračka, co věčně chlastá, hulí trávu, mluví jak dlaždič a honí sukně. Ted je proto donucen k tomu, aby si našel vlastní bydlení, což provází hledání práce, protože i plyšové hračky musí platit nájem.

Kdo zná trochu tvorbu Setha MacFarlanea, ten je víceméně doma a nemusí dál číst. Méďa (2012) nabízí všechno to, proč se stal MacFarlane kultovním autorem, jehož jméno fanoušci nekorektního humoru velebí - je tu tuna vynalézavých přisprostlých scén, nápaditých hlášek a absurdních situací, které svou komediální gradací jedou na doraz. Je to dost podobné najíždění na hranu, jako v Diktátorovi (2012), ale logicky - vzhledem ke zvolenému tématu - o něco společensky přijatelnější.

A teď už k těm, kteří doteď jméno Seth MacFarlane nikdy neslyšeli. Napřed pár ilustračních videí:

Tato tři videa DOKONALE vystihují styl humoru MacFarlanea a pokud vám něco z toho připadá hnusné/nechutné/trapné/hodné věčného zatracení, nemá v zásadě smysl, abyste se na Méďu dívali. Celovečerní režijní prvotina svého autora nezapře a každou druhou minutu v ní tvůrce pálí na diváky nějakou podobně šílenou hlášku nebo scénu, která pravděpodobně stejně lidí rozesměje, jako urazí.

Co je ale na Méďovi nejzajímavější, a co možná ještě nikdy nebylo z MacFarlaneovi předchozí tvorby natolik patrné, to je láska k osmdesátým létům. Ano, již x-krát k nim odkazoval, ale teprve až ve formátu celovečerního debutu využívá jejich principů naplno. Ať už svým úvodem, jenž by v méně provokativní verzi klidně mohl přistát v nějakém tom raném pohádkovějším Spielbergovi, nebo akčním finále, které je jasným odkazem k tomu, jak tvůrci před třiceti lety komedie zakončovali (jde bohužel současně o nejslabší část filmu, neboť zrovna tenhle typ zběsilejšího finále nejvíce filmařsky zestárl a působí po komediálně našlapaných 80 minutách trochu jako pěst na oko).

Menší výtku lze mít i k bitvě, kterou zhruba v polovině filmu absolvují John a Ted po jedné hádce. Je tu využít podobný styl, jako v kresleném souboji s kuřetem z Family Guye, ale ve hraném filmu to tak nějak vůbec není vtipné a spíš z toho mrazí (ti dva se během rvačky opravdu nešetří).

Vyjma zmíněného ale Méďu šlape de facto bez problémů. Herci si své role dávají a to včetně Wahlberga v roli Johna, který konečně pochopil, že nemusí v komedii nutně tlačit na pilu, aby působil vtipně (jeho zdejší kreace je výrazně uvěřitelnější, než v Bengách v záloze / 2010). Skvěle jsou využita i camea slavných celebrit (a to včetně linie odkazující k jedné staré kultovce).

Pochvalu si zaslouží též technická část filmu. Začlenění animované postavy do hraného prostředí je naprosto přirozené a ani jednou mi nepřišlo, že by tam snad Ted s ostatními nebyl. Což je o to úžasnější, že MacFarlane, který hraje Teda, na place skutečně nebyl. Vše odehrál za kamerou.


Méďa rozhodně není bez chyb. Pár vtipů vyzní do ztracena, některé nápady nejsou z nejsilnějších (nadbytečně se jeví hlavně linie s úchylem Giovanne Ribisim), ale coby celek funguje tahle filmová prvotina více než dobře a vyjma zmíněného Diktátora jsme letos v kinech neměli lepší řachandu. Pokud tedy nepatříte mezi citlivky, kterým by mohla vadit hračka klátící pokladní, určitě byste si Méďu v kině neměli nechat ujít. Tohohle plyšáka si 100% zamilujete. Je to prostě frajer.

Hodnocení: 80%

Recenze: Alvin a Chipmunkové 3

Nejpisklavější poloanimovaní hrdinové se vrací ve filmu Alvin a Chipmunkové 3, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké je to být nedobrovolným účastníkem seriálu Ztraceni.

Dave (Jason Lee) ve trojce vyráží s Chipmunky a Chipettkami na luxusní loď. Dovolená se zvrhne, chlupáči nadělají nějaké ty škody a pak se zcela nechtěně všechny animované postavy dostanou na pustý ostrov, protože Alvinovi přišlo jako dobrý nápad hrát si s papírovým drakem. A taky se na ostrov podívá Dave, neboť jako správný táta musí své chlupaté děti zachránit.

Chipmunkové poprvé vtrhli na filmová plátna v roce 2007 a pokud v něčem bodovali, byla to úroveň animace. Jejich začlenění do prostoru bylo perfektní, nemluvě o samotném faktu, že byli docela roztomilí. Tím bohužel pozitiva končila. Zbytek byla otravná (ač občas vtipná) podívaná s nezajímavým dějem a héliovými písničkami, které spolehlivě trhaly uši. Dvojka se nesla na stejné vlně, přibyly slovensky pištící Chipettky a děj byl o něco blbější. Jeden by čekal, že níže už tvůrci nepůjdou. Omyl. A pěkně chlupatý!

Dějově si trojka ještě o něco pohoršila, takže i Růžovka vedle ní vypadá jako výtvor držitele Pulitzerovy ceny. Možná si říkáte "jde mi o den s rodinou, chci vypnout a zabavit děti". Jenže i to tady nefunguje. Za prvé nejsou písničky česky, takže budete muset dětem texty překládat (sen každého rodiče překládat Lady Gagu, že?). Za druhé nejsou pisklavé hlasy úplně ideální k poslechu. Několikrát se mi stalo, že jsem vůbec netušil, co daná postava říká. A v případě Chipettek je problém díky slovenštině dvojnásobný (u malých dětí počítám, že ty jim neporozumí ani slovo).

A ještě jedna věc mě během sledování hrozně rozčilovala (ale to už děti trápit nebude): Prakticky nikdo se ve filmu nepozastavuje nad tím, že vidí mluvící hlodavce. Chápu, že je svět Chipmunků nastaven tak, že každý o ví jejich existenci. To ale přece neznamená, že to všem bude jedno. Chci tím říct, že i kdybych věděl kupříkladu o existenci obří mluvící omelety, pořád by mě setkání s ní 100% zaskočilo a měl bych potřebu na ni nějak reagovat. Tuhle potřebu ve filmu nikdo nemá.

Alvin a Chipmunkové 3 jsou o něco menší zlo než třeba Saxána 2, neboť různé debility jsou ve filmu podávány v technicky precizním balení a herci nevypadají tolik zoufale. Bohužel ale není výsledek natolik špatný, aby byl zábavný. Což z něj dělá úplně zbytečný film ve všech ohledech.

Hodnocení: 30%