Recenze: Twilight sága: Rozbřesk - 2. část

Twilight sága nám vrcholí. Edward a Bella si udělali dcerku Renesmee, Bella využila příležitosti a rovnou přeběhla do rudého tábora a aby těch změn nebylo málo, blíží se mocný rod Volturiových, který hodlá (téměř) všechny pobít.

"Finále bude nesmrtelné" slibují propagační materiály o druhé části Rozbřesku. Jako nečtenář knihy mám z podobně sebevědomého a velkolepého prohlášení po skončení filmu rozpačité pocity. Je ono finální zúčtování, kterým snímek finišuje, skutečně tím "velkým třeskem", na který se několik let čekalo a kvůli němuž nemohly fanynky fenoménu dospat dne premiéry poslední části již v době, kdy šla do kin jednička?

Inu, proč se hned opírat do slabé dějové kostry, která na svém konci využívá osvědčeného klišé a namísto opravdového vyvrcholení nabízí jen jakousi formu stagnujícího ticha před bouří. Twilight není první ani poslední série, jež se uchýlila k seriálové neuzavřenosti a nevidím důvod, proč ji kvůli tomu extra peskovat. Mnohem zajímavější mi přijde, jakým způsobem Stephenie Meyer využívá "typických" pánských hraček k potěše dámského publika. Teprve až s finálním dílem totiž naplno vyvstává, že je Twilight plnohodnotnou fantasy, ba co víc, fantasy hojně se inspirující světem komiksů (upíři zde nemají svými schopnostmi daleko k X-Menům). Tím nechci říct, že by všechny dívky světa nečetly fantasy a komiksy. Ale většinově je to pořád pánský klub.

Druhá část Rozbřesku je prvním dílem série, který otevírá všechny možnosti svého světa a naplno nechává postavy, aby využívaly svých speciálních schopností (dříve to vždy bylo jen lehce načrtnuto). Logicky je díky tomu "pětka" (pokud zůstaneme u klasických počtů) nejzajímavější dílem série, protože má co vyprávět a dost často dokáže i překvapit. Že to není z hlediska dialogů vyprávění příliš sofistikované, to už je druhý problém. Těžko říct, zdali je natolik slabá předloha, nebo jí scenáristka Melissa Rosenberg dodává tak nešťastně naivní a prostoduchý tvar. Výsledkem je každopádně značně prostinká romantická fantasy s nezdravou mírou nechtěně vtipných momentů.

To ale není v sérii nic nového. Twilight sága vždy hrála na určitou formu přiznané stagnace a vypravěčské prostoduchosti, aby se zavděčila co nejširší divácké obci (princip je podobný, jako třeba v telenovelách). Co je tu nové, to je Bellina proměna. Kristen Stewart si temnější nádech své postavy očividně užívá a její upírBella je výrazně sympatičtější (a co si budeme povídat - i herecky vděčnější) než stará fňukBella. A co naštěstí od minule zůstalo, je precizní režie Billa Condona.

Condon dostal coby autor zpravidla těžších látek nelehký úkol - vzít teenagerovskou romantickou sérii a dodat jí nádech, kterým by se otevřela i nepříznivcům předlohy. To se mu do jisté míry povedlo již předchozím dílem - Edward a Bella na kupě mrtvých těl, anorektická rodička, gradující finále s bojovnými vlky. To vše obstojně fungovalo, nemluvě o hezky nakomponovaných scénách, v nichž hrála prim hudba (Condon je v prvé řadě milovníkem muzikálů a ani ve Twilight svou vášeň nezapře). V Rozbřesku č. 2 je Condon ještě o něco lepší. Hraje si s prostředím, vpíjí ho do postav, neváhá se do sledu scén vložit několik regulérních videoklipů. Jsou to režijní berličky maskující prázdnotu, ale právě díky nim film většinu času nenudí, ba co víc je docela zábava ho pozorovat.

Režisér si v tomhle případě zaslouží všechny ovace. Nejenže dovedl sérii zdárně ke konci (respektive "ke konci", nepochybně nás brzy čeká nějaký další díl nebo spin-off), ale navíc ji zpřístupnil naprosto každému. Už je jedno, jestli jste nebo nejste miláčkem knih. Na druhý Rozbřesk se velmi slušně dívá, příběh nikde moc nestagnuje a finální bitva je z ranku těch údernějších, ač je mrzačena nízkým ratingem (chápu, že předloha pracuje s myšlenkou, že v sobě upíři nemají ani náznak tekutin - a tedy krve - ale když jeden druhému utrhne hlavu a ono se ani nezapráší, působí to prostě absurdně).

Co je zarážející, dvakrát tolik vzhledem k enormním výdělkům série, to je opravdu špatná kvalita triků. Ať už postavy zrychleně běhají, bojují v nepřirozených výškách, nebo někam padají, vždy to vypadá velmi uměle a nepřirozeně (vrcholem je digitální tvář malé Renesmee, což je opravdová programátorská zrůdnost). Možná je to úmyslná stylizace. V době prezicně vytvořených Spider-Manů, kteří se houpají nad ryze digitálním městem, to ale působí jako odfláknutá práce.

Twilight sága: Rozbřesk - 2. část si každopádně nezaslouží masovou nenávist. A stejně tak si nezaslouží extrémní počet příznivců. Je to naprosto průměrná fantasy pro teenagery, šitá na míru nekonfliktní době, v níž skutečná krev neteče, láska neumírá a kde se vše nakonec vyřeší slovy. Což vlastně není to úplně nejhorší poselství budoucím generacím. Mohlo to být mnohem, mnohem horší.

Hodnocení: 50%

Recenze: Navždy spolu

Věříme v instinkty. Věříme v to, že nás ten druhý zná. Věříme ve vztah založený na zkušenostech. Manželé Leo (Channing Tatum) a Paige (Rachel McAdams) si přesně takový vztah léta budovali. Pečlivě střádali korálky zážitků na nitku společného života. Nezatěžovali ji. Zpevňovali. Zdálo se, že je nic nemůže rozdělit. A pak se jednoho dne stali obětí nehody. Zatímco Leo vyšel z incidentu víceméně bez šrámu, Paige se z paměti vymazal celý jejich vztah. Byla znovu školačkou, která vůbec nechápe, proč má po boku jiného chlapa, než s jakým kdysi randila a jak matce vysvětlí tetování na zádech (přestože už ho tam má řadu let). Leo se připravoval na tisíce scénářů, jakým krizím budou ve společné cestě životem čelit. Nikdy ho však nenapadla varianta,  že na něj úplně zapomene.

Je to poměrně originální přístup. Tím samozřejmě nemyslím příběh o znovushledání, kdy si musí jeden druhého získat. Karty jsou v Navždy spolu zajímavé proto, že pro Paige je Leo naprosto cizí člověk. „Poprvé“ ho viděla po srážce v nemocnici. Pro ni je to stresující situace, neboť zapomněla velikou část života. Pro něj bolestná možnost, že ho již nikdy nepozná a on tím ztratí jedinou jistotu, kterou v životě měl. Žádné zbytečné zlehčování nastalé situace. Je to spíše drama, než romance. A rozhodně to není komedie, přestože se sem tam nebrání úsměvu. Zkrátka "příběh ze života" (jakkoli jde o otřepanou frázi, zde sedí).

Je sympatické, že se studio nerozhodlo pojmout tento příběh natočený podle skutečných událostí v komediálním duchu. Dokážu si dost dobře představit, jak by podobnou látku 50x znásilnil Adam Sandler. A byla by to škoda. Filmu totiž jeho smutek a sentiment neskutečně sluší. V prvé řadě je to díky scénáři, který bytečně netlačí na pilu a namísto hysterie nutí své postavy přemýšlet. V druhé za to vděčí hercům. Prakticky každý tu přesně naplňuje svou škatulku a to včetně sošného Tatuma, jenž v roli zlomeného Lea prokazuje, že i charakterní herectví mu není cizí. Oscar z jeho výkonu nekouká, zvolené nasazení je ale dostatečně citlivé, aby brnkalo na tu správnou diváckou strunu.

Z přeplněné bonboniérové hollywoodské palety tak přichází nečekaně hořký kousek, nesnažící se nedostatky maskovat komediální křečí. Pracuje se žánrem v téměř až evropském stylu, ač mu – pravda – nechybí potřebná dávka dramatických klišé (úlisným bývalým počínaje a otcem, ochotným vykoupit štěstí dcery, konče). Vše je ale podáno dostatečně upřímně, aby se i ti přísnější nechali obměkčit. Možná ukápne slza. Možná to „jen přežijete“. Určitě se ale nebudete v kině cítit trapně. O jakém ryze hollywoodském romantickém dramatu z posledních let můžete něco takového říci?

Hodnocení: 75%