Recenze: Piraňa 3DD

Jsou to dva roky, co nás francouzský režisér Alexandre Aja (Noc s nabroušenou břitvou, Hory mají oči) překvapil gorefestem Piraňa 3D, ve kterém připomněl vše, co činilo úžasné horory sedmdesátých a osmdesátých let: Všudypřítomná nahota, jednoduché, ale pro žánr účinné situace, černý humor, brutalita a hodně krve.

A slovem hodně myslím rudou lázeň, jež přeměnila jezero Victoria v bitevní pole. Kdokoli méně v žánru schopný by ten koncept neustál, ale Aja se pro žánr narodil. Je v něm jako ryba ve vodě. Lehce si vodí herce (přestože mají sebepitomější role) a dokáže skloubit lascivní erotiku se skutečným napětím. Něco takového jen tak někdo neumí, čehož je bohužel příkladem i pokračování Piraňa 3DD.

Dvojka na původní film navazuje jen okrajově, takže kdo se těšil na obří piraně, jež tak krásně zaútočily v poslední scéně Ajova filmu, má smůlu. Piraňa 3DD je klasické volné pokračování v tom smyslu, že pouze lehce odkazuje v úvodu na události předchozího dílu a poté víceméně kopíruje jeho schéma. Tentokrát se žravé rybičky vydávají do aguaparku Big Wet, který s patřičným gustem otevírá coby host David Hasselhoff. Opakování dějového vývoje není nutně zápor, jenže na režijní stoličce již nesedí Aja, ale John Gulager, autor trilogie Krvavá hostina.

Gulagera pojí s Ajou nadšení pro věc. Pokud je ale Aja vyzrálý autor, Gulager je teprve na prahu puberty. Z téměř každého záběru je znát snaha, ale nikdy to úplně nefunguje, ať už díky hercům, kteří v neuvěřitelné míře podhrávají (tak apatické chování jsem při úmrtích v hororu ještě neviděl), nebo vystavěním samotných scén, kdy tvůrci až nerozumným způsobem tlačí na pilu humoru.

Jakoby si sám Gulager uvědomil, že hororově na Aju nemá a tak úmyslně přepálil komediální stránku, přičemž jde do takového extrému, že film často vypadá jako nový díl série Scary Movie. Příklad za všechny: Majitel aqvaparku utíká s pokladnou pryč. Před kanceláří narazí na holčičku, která pláče u těla mrtvé mámy. Majitel jí dá jako omluvu pár dolarů. Přeběhne do vozítka, dá zpátečku a holčičku, která si právě kontrolovala, jestli jsou peníze pravé, přejede (2x!). Jak se snaží ujet, zaujme ho extra vyvinutá běžící žena On díky tomu přehlédne nízko nataženou šňůru, ta mu usekne hlavu a hlava následně odletí mezi prsa jiné velmi dobře vyvinuté slečny, která své vnady o hlavu plácá… Ufff.

Neříkám, že je celá ta scéna špatně, ale rozhodně není ve správné sérii. Pro milovníky Ajovy jedničky (kteří ocenili nejen povrchní kozaté pozlátko, ale i samotnou filmařinu) je dvojka de facto nekoukatelná, neboť filmařsky nefunguje skoro vůbec. Hodně jí ale pomáhá nadšení, s jakým vznikala (což vám potvrdí závěrečný sestřih zkažených a nepoužitých záběrů), čímž se blíží české hororové blbině Choking Hazard – čím více to vnímáte jako srandu fandů, tím lépe se budete bavit. Piraňa 3DD má na rozdíl od zmíněného českého filmu ovšem tu nevýhodu, že je s čím srovnávat. 

Pokud si chcete film užít, vyražte na něj s partou přátel, nějakým tím promile v krvi a nulovými vzpomínkami na předchozí díl (nevidět jedničku je rozhodně maximální výhodou). Výrazně zvýšíte šance, že se budete u Piraňa 3DD dobře bavit. V opačném případě hrozí až akutní znechucení.

Hodnocení: 50% 

P.S. Hlášky „Tys nikdy neviděl Pobřežní hlídku? Knight Ridera? Anakondu 3?“ a „Josh si uříznul penis, protože něco vylezlo z mé vaginy“ si nicméně zaslouží kultovní status. O tom žádná.

Recenze: Twisted Metal (Playstation 3)

Svého času platila série za podobně významného „zabij autem, co můžeš“ hráče, jako Destruction Derby či GTA. V posledních letech se ale odmlčela.

Díky tomu začíná série prakticky od nuly. Herní svět se díky technologickému pokroku posouvá ještě o něco rychleji, než ten filmový a stačí dekáda k tomu, aby hráči zapomněli. Pravda, jsou tu nestárnoucí značky typu Fallout, Diablo, či zminěné GTA, ale i tam se pod nánosem internetových hříček a mobilních her vytrácí lesk a mladší generace hry znají akorát podle názvu.

Z toho důvodu je třeba oprašovat. Twisted Metal naposledy vyrazil na „velké konzole“ v roce 2008 předělávkou titulu z PSP (nesl podtitul Head-On: Extra Twisted Edition). Přestože šlo o solidně hodnocený titul, díky rostoucí mánii okolo Playstation 3 se mu nedostalo patřičné pozornosti. Bez přehánění lze proto říci, že naposledy opravdu slyšeli hráči o téhle sérii před deseti lety.

S vývojem nejnovějšího dílu si studio dalo záležet a dlouho před vydáním masírovalo veřejnost nabušenými klipy, ve kterých se to šílenou akcí jen hemžilo. Výsledek zběsilým slibům odpovídá, což bohužel nutně neznamená dokonalou zábavu. Přesto hra určitě stojí za vyzkoušení.

Zkraje je dobré projít si tutoriál. Každý zkušenější pařan má tendenci tuhle kolonku zpravidla ignorovat, protože „hra vás stejně všechno naučí“. U Twisted Metal to ovšem neplatí. Hra má poměrně krkolomně řešené ovládání, které mi svým mechanických stylem připomnělo první dny v autoškole: nulové potěšení z jízdy, neboť si pořád musím opakovat, co která páčka dělá. Zapomeňte proto na okamžitou zábavu. První na řadě bude cvičení. Což dokáže lehce odradit.

Když se prokoušete přes všechny varianty zabíjení a útočení (přičemž lze dokonce s autem skákat), může se jít konečně na věc. Máte na výběr ze dvou variant. Buď se odvážně vrhnete do online multiplayeru, nebo zvolíte méně zábavný, ale v jistém smyslu profesionálnější single.

V čem je háček? Multiplayer hrají lidé. Lidé, jako vy a já. Lidé, kteří z 90% rezignují na složité prokousávání se vychytávkami a hrající podle jednoduchého mustru „střílím a ono to nějak dopadne“. Neplatí to samozřejmě pokaždé, ale nejednou se mi stalo, že hráči ignorovali možnosti hry a udělali z ní jednoduchou vybíjenou. Na jedné straně jde těžko tohle vyčítat tvůrcům, lze ale jejich směrem ukázat s dodatkem, že být ovládání přístupnější, hráči by možnosti více využívali.

A teď se dostaneme k pověstnému ale. Ona se ta trpělivost vyplatí! Jakmile se dokážete vším prokousat a stane se z vás zabijácky expert, začne vás hra opravdu bavit. Budete drti soupeře na 100+1 způsob a začnete pořádně využívat obsáhlé arény (vyžadují bohužel stejný trénink).

Single není samozřejmě herně tak rozmanitý, protože se oponenti drží jistých naskriptovaných pravidel. Na druhou stranu proti vám vytasí všechno. A filmové předěly jsou vyloženě famózní, přičemž největší pozornost na sebe klasicky strhává zabijácký klaun Sweet Tooth, jehož facelift je dost možná nejroztomilejší designérskou herní zvrhlostí posledních dvaceti let.

Takže brát, či nebrat? Na první políbení tahle hra opravdu není. Pokud jste hráč zvyklý na rychlou adaptaci, hrozí vašemu ovladači smrt. Když mu ale dáte čas, odmění se vám královsky. Nikdy ne na víc, než hodinku (hra má podobnou výdrž zábavnosti, jakou měly kdysi automaty na bazénech), ale zato se vší parádou. Prostě ideální hra pro chvilkové vypnutí. Jen ten základ něco zabere.

Hodnocení: 70%

Plakát, který říká vše... #3

Další dokonalý příklad toho, že o nápady v Hollywoodu skutečně není nouze.

I trailer stojí za hřích. Skoro to vypadá jako sofistikovaná parodie Bugse Bunnyho:

Plakát, který říká vše... #2

Svým způsobem lidem z Asylum závidím jejich práci, protože vymýšlet podobné kraviny a poté mít možnost je i zrealizovat, to musí být vyloženě snová práce (jako bonus setkání s Carmen Electrou!).

A pro ty, kdo by si mysleli, že je plakát fake, mám v záloze neméně kvalitní trailer:

CZ pobočka Warner Bros vs. překlady: Round 2!

Není to tak dávno, co jsem se pozastavil nad tím, s jakou úchvatnou elegancí přeložila česká pobočka Warner Bros. oficiální popis k animáku HappyFeet 2. Jak je vidno, „strojový překladač“ stále nedostal vyhazov, neboť nám do kin putuje Cesta na tajuplný ostrov 2!

Předem je třeba říct, že v tuhle chvíli již najdete na oficiálních stránkách distributora o něco méně fousatý popis děje. Já jsem si naštěstí stihl (ještě před změnou) uložit ten původně uveřejněný.

Zkraje je třeba se pozastavit nad samotným názvem Cesta na tajuplný ostrov 2. Pokud zmateně tápete, že jste neslyšeli o filmu Cesta na tajuplný ostrov, má to svůj důvod. Takový film u nás NIKDY NEŠEL. Šla u nás Cesta do středu země, na kterou Cesta na tajuplný ostrov 2 navazuje. Zvolený cz název tudíž nedává absolutní smysl, ale jak je vidno, ve Warner Bros. to nikoho nenapadlo.

A teď už k původnímu oficiálnímu textu:

V tomto pokračování celosvětově úspěšného filmu „Journey to the Center of the Earth,“ z roku 2008 nové rodinné dobrodružství filmu „Journey 2: The Mysterious Island“ ve formátu 3D začíná tím, že mladý Sean Anderson (Josh Hutcherson, který hrál v této roli i v předchozím filmu) dostane zakódované tísňové volání ze záhadného ostrova, z míst, kde by se žádný ostrov nacházet neměl. Je to místo, kde jsou zvláštní formy života, hory ze zlata, životu nebezpečné sopky a nejedno pozoruhodné tajemství. Nový nevlastní otec Hanka (Dwayne Johnson) není schopen syna zadržet a tak se s ním raději vydá na společnou výpravu.  Společně s pilotem helikoptéry (Luis Guzman) a jeho krásnou a rozhodnou dcerou (Vanessa Hudgens), se vydají hledat ostrov, zachránit opuštěné obyvatele ostrova a také uniknout seizmickým vlnám, které tlačí ostrov pod vodu, kde by poklady ostrova byly navždy pohřebeny v moři.

První věta by si zasloužila skoro ocenit v nějakém kroužku pomatených lingvistů. Tolik špatně propojených informací se v rámci jednoho kratičkého textu jen tak nevidí. Když se k tomu připočtou překladatelské perly typu „který hrál v této roli i v předchozím filmu“, což samozřejmě má být „který hrál tuto roli“, působí to skoro dojmem záměrné parodie.

Že z Dwaynea Johnsona distributor udělal v první verzi textu ženu je lepší přejít tichým uchechtnutím.

Někomu nejspíše došlo, že text není úplně košer (včetně nesmyslného užívání originálních názvů filmu tam, kde již existuje český) a tak ho později upravil do následující podoby:

V tomto pokračování celosvětově úspěšného filmu „Cesta do středu země,“ z roku 2008 nové rodinné dobrodružství filmu „Cesta na tajuplný ostrov 2“ ve formátu 3D začíná tím, že mladý Sean, který hrál v této roli i v předchozím filmu, dostane zakódované tísňové volání ze záhadného ostrova. Z míst, kde by se žádný ostrov nacházet neměl.  

Je to místo, kde jsou zvláštní formy života, hory ze zlata,  životu nebezpečné sopky a nejedno pozoruhodné tajemství.  Nový nevlastní  Sheanův otec Hank není schopen syna zadržet a tak se s ním  raději vydá na společnou výpravu.  Společně s pilotem helikoptéry a jeho krásnou a rozhodnou dcerou, se vydají hledat tajuplný ostrov. Zachránit opuštěné obyvatele a také uniknout seizmickým vlnám, které tlačí ostrov pod vodu, a tím by všechny  poklady ostrova byly navždy pohřebeny v moři.

Text je o něco kratší a ucelenější, nicméně pořád působí hrozně amatérsky, kostrbatě a má nové chyby. Opakující se informace „který hrál v této roli i v předchozím filmu“ teď nedává smysl, když bylo vypuštěno jméno herce a z Hanky je sice Hank, ale ze Seana Shean.

Možná to vypadá jako zbytečné pitvání, ale podobný kratičký text se dá vytvořit za cca 10 minut, aniž by nutně obsahoval jedinou chybu. Stačilo by umět anglicky, nebo alespoň česky, že... Nejde mi proto na rozum, jak si může tak významná česká distribuční společnost dovolit podobné překladové polotovary (je jasné, že hodně pomáhá Google Translator). Buď je to důkaz šetření, neschopnosti, blbosti, nebo jde o nějaký program „práce pro postižené“. Nevím. Každopádně je to slušná ostuda.

P. S. Procházel jsem si další tituly na Warnerbros.cz a našel tam tunu dalších šíleností ("Robert Downey mladší", nebo větu u Nezvratného osudu 5 "Hlasy těm, kteří přežijí propůjčí the Lucky Eight, ale z pohledu smrti měli všichni umřít na zmíněném mostě." Napsal jsem proto Monice Novotné, která má zajišťovat kontakt s novináři. Její odpověď byla následující (věnujte pozornost tučným slovům):

Dobrý den Tomáši,

opět díky za vaši věcné připomínky.

Každopádně většina tištěných médiích již v dnešní době především čerpá z naší světové databáze mediapass.

... mno, aspoň víme, odkud vítr vane.

Jak Ministerstvo školství láká studenty aneb reklamní WTF nového (zrůdného) rozměru

České školství to má v poslední době nahnuté. To víme všichni. Ale až díky následujícímu videu jsem si uvědomil, jak moc špatné to je (a nechci ani domýšlet, kam situace směřuje). Upozorňuji, že nejde o žádný vtip party nadšených filmových zhulenců, ale o seriózní zakázku Ministerstva školství:

Nejsem si jistý, jaký génius dával dohromady scénář, ale poselství videa je značně matoucí a nejsem si jistý, jestli by dávalo smysl v kterémkoli jazyce. Jestli jsem to pochopil dobře, je v zásadě jedno, jestli jsem již studoval a získal titul. Klíčové je umět se ožrat, nemít na zaplacení a poté se v polohalucinogenní realitě seznámit s hnusně animovanou krysou, která mě naučí fungovat ve společnosti.

Poté se můžu těšit na luxusní obleky, bourák, bazén, velkou kancelář a pěkný blonďatý zadeček.

Nevím, kolik tento paskvil stál (na internetu se sem tam povaluje cifra padesát milionů korun, což je doufám humor), ale každá koruna byla nejen vyhozena z okna, ale doslova znásilněna.

Bylo by to skvělé video na téma „když budete dostatečně chlastat, zevlovat a vyjebávat s lidmi, dosáhnete díky imaginární kryse (kterou budete vlastně vy sami, metafora!) úspěchu“. Nechápu ale, jak by tohle mohlo někoho motivovat ke studiu na škole (pokud nemluvíme o Bradavicích).

Já osobně jsem akorát vytočen, neboť reklama byla spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky, což v praxi znamená, že jsem se na jejím vzniku nedobrovolně podílel daněmi i já. To je v případě takového hnusu (formálního i myšlenkového) téměř na žalobu.

P.S. ... začínám chápat lidi, kteří sní o smrti Josefa Dobeše.

Téma: Boj proti pirátství aneb úplně jiná válka, než jakou ACTA zamýšlela

Nedávné haló ohledně uzavření jedné z největších „pirátských“ sítí, stránky Megaupload určené ke sdílení dat, vedlo k nečekaně rychlému sledu událostí. Ve Státech se okamžitě začalo hromadně mazat a jako mávnutím kouzelného proutku se schválila dohoda ACTA, která v boji proti pirátství staví řadu nových zbraní. A bohužel i proti poctivým, kteří za autorská práva ochotně platí.

Napřed ve zkratce, co je ACTA. ACTA je mezinárodní obchodní dohodou, která by měla sloužit k ochraně autorských práv. Měla je klíčové slovo. Je tu vše, co by jeden čekal od idealistického boje: hromadné mazání dat, kontroly na letištích a hranicích, nemožnost kopírovat téměř jakýkoli chráněný autorský obsah. Může to vypadat jako logické vyústění letité války, uchopení celé problematiky je ovšem přinejmenším úsměvné. Již samotná myšlenka, že na základě podezření z držení ilegálního obsahu (hudba, filmy) vám mohou někde prohrabat všechna elektronická zařízení, působí jako špatný vtip. V době, kdy má většina populace elektronické bankovnictví v počítači, o nejrůznějších dalších heslech nemluvě, je podobný přístup zcela jasně nepopiratelným zásahem do soukromí.

A dále. ACTA razí logiku, že prakticky nemá kupující daného autorského díla právo s ním jakkoli dále manipulovat (chápejme zálohovat). V případě hudby jsou bariéry trochu volnější, neboť jde především o média s nějakou ochranou, kterou CD zpravidla nemají. ACTA staví mimo zákon hlavně veškeré programy, které k zálohám slouží. Tudíž máme situaci, kdy kupříkladu vlastníte nějakých 300 originálních DVD a 100 CD, ale místo, abyste si udělali pohodlnou zálohu, musíte ty "vámi žádané" vozit sebou, abyste náhodou neskončili před soudem a neplatili pokutu 10 000 EUR jenom proto, že máte na disku nahrané něco, k čemu podle ACTA nemáte právo (přestože to vlastníte na nosiči). Na to mě napadá jediná právně dostatečně sofistikovaná reakce, která této logice odpovídá: NASRAT! Přijde mi zcela logické, že pokud vlastním nějaké autorské dílo, za které jsem očividně zaplatil, mohu si ho pro své pohodlí předělat do elektronické podoby. Ostatně, je chybou samotných společností, že v moderní době toto svým zákazníkům sami automaticky nenabízí.

Tahle nesmyslná logika omezeného vlastnictví bez možnosti rozšíření (ač čistě pro osobní účely) může lehce vyústit v to, že bude dané dílo vlastníkem jediného člena domácnosti a nikdo jiný ho nebude moci využít. Takto to samozřejmě nyní v ACTA stanové není, ale daná dohoda od toho nemá příliš daleko. A už vidím, jak budu někomu z rodiny vysvětlovat, proč mu nemůžu půjčit DVD.

U filmů však nejde jen o sdílení a stahování z internetu. Tak jednoduché to není a v rámci finanční politiky jde spíše o pohodlnou výmluvu. Původní boj proti kopiím DVD vznikl i kvůli tomu, že lidé raději nakupovali levnější zboží v zahraničí a poté kopírováním obešli regionální uzamčení (což je nyní nelegální činnost). Je pravdou, že nákupem venku podkopávám domácí trh. Jenže... pokud mám možnost v zahraničí koupit za 450 korun 8diskovou blu-ray edici X-menů, zatímco na českém mě bude stát 900 korun a přitom půjde o pouhou 4diskovou edici, co asi udělám? (dvakrát tolik, když poštovné z Británie stojí jednu libru, kdežto běžná šarže českých e-shopů činí 90 korun).

Zdaleka nejšílenější částí ACTA je ovšem to, že je člověk povinen případné porušování práv nahlásit. Myslel jsem, že rok 1989 máme již za sebou. Ale možná se zase bude donášet na sousedy…

Celá dohoda ACTA působí dojmem, že se sešli dva lidé, jeden zhruba věděl, co je internet, druhý měl matnou představou o ilegálním obsahu. Společnými teoretickými silami dali vzniknout školáckému cvičení, které v praxi nemůže fungovat. Praktické využití nových „doporučení“ má asi stejnou hodnotu, jako kdybych já chtěl operovat člověka, protože jsem viděl všechny díly Dr. House.

Poslední bod článku je trojitým pohlavkem samotným společnostem, které hlasitě brečí (a na ACTA mají svůj díl), ale nic užitečného nedělají. Předně jde o samotný nářek českých filmařů/distributorů, že jim ilegální obsah ničí návštěvnost českých filmů. Větší pitomostí je zřejmě jen samotná ACTA. České filmy rozhodně nejsou zájmem pirátů (ostatně, za posledních 10 let vzniklo v České republice asi tak 5 kinoripů a z toho 3 nebyly na cz filmy). Druhý pohlavek patří opět distributorům. Pokud zajímavé filmy uvádějí do kin pouze s dabingem (třeba Piraňa 3D!), přímo tím nabádají k hledání alternativních cest. Třetí pohlavek patří televizím, které si stěžují na hojné stahování zahraničních seriálů, ale na svých stránkách je nenabízí a když ano, tak s neuvěřitelným zpožděním. Nabídněte specializovaný internetový obchod s novými seriály s cz titulky a máme se o čem bavit.

Co mělo být původně bičem na samotné zprostředkovatele se nakonec stává bojem i těch, kteří autorská díla respektují. Bravo. Politika v praxi. Co na to říct – chtěli válku, dáme jim válku.

Strojový překladač rulez!

Oficiální popis filmu Happy Feet 2 od české pobočky Warnerů:

Film „Happy Feet Two„ je dalším pokračováním Oscarem ověnčeného animovaného filmu „Happy Feet“. Diváci se vrací do nádherné krajiny Antarktiky v úžasném formátu 3D.Mumble, mistr stepu, má problém, protože jeho drobounký syn Erik je choreo-fobní. Tanec ho nebaví a Erik uteče pryč a potká Mocného Svena/Mighty Sven—tučňák, který umí lítat!  Mumble nemá oproti tomuto charismatickému modelu nové role žádnou šanci. Ale celá situace se zhorší ještě tím, když je svět otřesen mocnými silami. Erik se od svého otce naučí být odvážný, když dá Mumble dohromady národ tučňáků a všechny druhy nádherných stvoření od drobného Krilla až po obřího Elephant Seals, aby vše bylo zase v pořádku.

Kde začít... tak předně, film není "dalším pokračováním", ale "prvním pokračováním", tudíž prostě pokračováním.

Věta "Erik uteče pryč a potká Mocného Svena/Mighty Sven—tučňák, který umí lítat!" vypadá, že ji psal Yoda.

"Mumble nemá oproti tomuto charismatickému modelu nové role žádnou šanci." - nejočividnější laps strojového překladu. V originále bylo s největší pravděpodobností "Role Model", což si lze při užití nějakého hodně laciného překladače vyložit jako "model nové role". V překladu nicméně Role Model znamená vzor, nebo idol. Fascinující není ani tak samotný překlad, ale fakt, že podobnou blbost někdo vypustí do éteru.

Proč není přeložen Elephant Seal jako rypouš je také záhadou.

Moc rád bych věděl, kdo za takový překlad bere peníze...

Plakát, který říká vše...

Je třeba něco dodávat?

Recenze: Labyrint

Český horor. Nezvyklé spojení, které se domácí filmové distribuci zpravidla vyhýbá. Tomáš Houška vysílá Lucii Vondráčkovou do tajemných pražských chodeb, aby žánrovou mezeru vyplnila.

Renata (Lucie Vondráčková) je snaživá reportérka, která by ráda přišla s hitem. Jeden takový se jí nabídne, když narazí na případ mizení lidí ve svém domě. Postupným odkrýváním stop se dostane ke spletitému podzimnímu labyrintu, táhnoucímu se pod nemalou částí Prahy. Exkluzivita je základ a Renča se proto s kamerou a pár dalšími lidmi vydá na vlastní pěst do zrádných chodeb.

Debut Tomáše Houšky má poměrně ambiciózní záběr. V prvé řadě chce být žánrovým přírůstkem srovnatelným se zahraniční konkurencí. Za druhé využívá jako backround příběhu tajemnou legendu, což je v dnešní době ideální hitové téma. Bohužel nenabízí Labyrint dostatečně nosný výsledek, aby popostrčil k nadšeneckému hledání tajných chodeb a skrytých pokladů.

Kámen úrazu tkví, jak je bohužel u českých filmů nepsaným pravidlem, v dramaturgii. Dramaturg je poměrně zásadní člen týmu. Hlídá rovnici "bod A vede k bodu B" a pokud se něco vyřadí ze scénáře, je na něm, aby zajistil, že některá z následujících scén nebude k tomuto momentu odkazovat. Dramaturg má film učinit neprůstřelným vůči „zlým hnidopichům“. Jakkoli bych tvůrcům Labyrintu přál vítězné tažení, je jejich film typickým příkladem absolutního dramaturgického selhání.

Není žádným tajemstvím, že měl Labyrint finanční potíže a chvíli trvalo, než byl dokončen. Docela by mě zajímalo, zda to znamenalo nějaké škrty ve scénáři. Nejednou se totiž zdá, že chybí celá pasáž a scény postrádají návaznost. Není neobvyklé, když hrdinka dramaticky pronese větu typu „už vím, oč jde“ a následně se k myšlence nevrátí. Tak to tu prostě funguje. Celá linie s vražedným zlem zůstává trestuhodně nevysvětlena, stejně ostrouhá mystika podzemních chodeb. Člověk 90 minut čeká odpovědi a žádné nepřijdou. Za to by jeden opravdu vraždil.

Neukončeným dojmem působí i finále. Možná to zvrtal zmíněný dramaturg. Možná je Houška o tolik horším scenáristou. Těžko říct. Faktem je, že zatímco režie působí poměrně sebejistě, scénář je jeden veliký zmatek, těkající z místa na místo, jakoby nevěděl, co chce komu vyprávět. Je to ohromná škoda, neboť vizuálně jde o použitelný žánrový kousek se solidní atmosférou, funkčním soundtrackem (krom otravně dunivých pasáží) a i obsazení neurazí (s výjimkou směšného kroužku, který se schází při svíčkách). Být lepší scénář, klidně jsme mohli mluvit o nadprůměru.

Nechtěně vtipných momentů není tolik, aby se stal Labyrint vyhledávanou lahůdkou pro milovníky špatných filmů (na tento post aspiruje jen Renatina práce pro Alza.cz - product placement zrůdného rozměru). Vyložený výsměch by navíc, myslím, byl nespravedlivý. Tak špatný Labyrint prostě není. Pokud bychom na něj nahlíželi nezaujatým (=nečeským) okem, šlo by o další hororové videobéčko, které se omylem zatoulalo do kin. Což vlastně mohou brát tvůrci za malou pochvalu. 

Hodnocení: 35% 

!!! Následuje text PLNÝ spoilerů a vyzrazuje i pointu, tudíž by ho NEMĚL číst ten, kdo zvažuje návštěvu kina !!!

Labyrint je až fascinujícím způsobem dějově chaotický a celkem lituji, že jsem si po projekci neodchytl režiséra, aby mi některá bílá místa vyplnil. Na druhou stranu, pokud něco není pochopitelné z filmu samotného, těžko bude mít běžný divák k dispozici někoho z tvůrců.

Celý ten dějový nepořádek mne nicméně tak zaujal, že se nyní pokusím v pár bodech shrnout největší „přešlapy“, které mi utkvěly v paměti. Smyslem následujícího textu není poškození filmu, ale snaha názorně ukázat to, jak moc scénář ve své struktuře nefunguje (přičemž pointa je v tomhle případě alfou i omegou celého problému a nelze ji nezmínit). Pokud máte na některý z následujících bodů odpověď, určitě se podělte v komentářích:

1) Renata bydlí s černoškou Kiarou z Kostariky, která nemluví česky. Ta v první třetině filmu utrousí, že její příbuzný musel kdysi po Druhé světové z Čech emigrovat. Poté začne „něco s drápy“ vraždit lidi v baráku, konkrétně jednu starší paní a poté kamarádku Renaty. O něco později se Kiara sprchuje a režisér nám ukáže, že má na zádech symbol, který je na listech, jež Renata k tajemnému labyrintu našla a které jsou „400 let staré“. Nemusíte být rozený detektiv, aby vám v tu chvíli došlo, že vraždí Kiara. Na konci filmu Kiara všechny v labyrintu zabije, ukáže se, že umí česky, najde starou bednu s nacistickými dokumenty a diamanty a pravděpodobně se z labyrintu nedostane, neboť vstup do něj mezitím zadělali dělníci (to nevíme jistě, z filmu není pochopitelné, jestli tam opravdu uvízla).

A teď několik otázek:

-    Proč Kiara vraždila lidi v domě? V případě starší paní se možná bála, že objeví vstup do podzemí a někomu to řekne (to by ale musela pobít i všechny dělníky, co v domě pracují na jeho rekonstrukci). Zabití Renatiny kamarádky, která jen chtěla jít domu, ale smysl nedává vůbec.
-    Kdo vlastně byla Kiara? 400 let starý démon? Skutečný potomek emigranta, který tam bednu kdysi sám schoval a Kiara tolikrát viděla Americké psycho, že jí přišlo jako dobrý nápad při cestě za bohatstvím všechny povraždit, protože jinak by na ní nezbylo?
-    Proč tajila, že umí česky? Pro děj to nemá žádný význam (krom "aha!").

 V rámci šílených teorií by šlo klidně říct, že Kiary praprapříbuzný byl černý nacista, který kradl Čechům a ona se to rozhodla dotáhnout. Z filmu nic konkrétního jasné není.

2) Film otevírá scéna s Renatou. Hrdinka pronáší zhruba následující monolog: „Znáte takové ty okamžiky, které vám navěky změní život? Co kdybyste se třeba v jednu konkrétní chvíli neotočili? Nepodívali se. Všechno mohlo být jinak.“ Ta samá scéna se opakuje na konci s tím, že hrdinka se tentokrát otočí, uvidí svého expřítele, jak se na ni směje a dvojice se dá do řeči.

Chápal bych, kdyby Renata viděla Kiaru, která s ní moc dlouho nebydlela. Proč je ale klíčovým okamžikem střet s ex? Možná proto, že překládal dokumenty a tím ulehčil nalezení labyrintu. Říkám možná, protože kolega to tak vůbec nepochopil a vnímal scénu jako extrémní WTF tečku.

3) Hrdinové mají plánek k labyrintu. Přesto se v něm ztratí. Postupem času začne na povrch vystupovat teorie, že se labyrint mění, protože má kouzelnou moc. Nic takového se ale později nepotvrdí, díky čemuž není jasné, proč se tedy skupinka vůbec v chodbách ztratila, když měla mapu

Tomáš Houška má ve všem, co jsem vypsal, pravděpodobně jasno. Inu, aspoň někdo…

No toto...

... a my měli ve 3D V Peřině... je tohle fér?

Věc Johna Carpentera podle Pingu

Mám osobně pro Věc velikou slabost a poměrně nedávno jsem se v obsáhlém článku věnoval všem dosavadním adaptacím povídky Johna W. Campbella jr. (viz zde). Nikdy by mě nenapadlo, že někdo přijde s animovaným filmem, kde budou hrát tučňáci. Kvůli podobným perlám miluju internet:

 

OOoohh kočka z Kocoura v botách

Kocour v botách, který poměrně nedávno dorazil do kin, není nic moc. Tím nechci říct, že je to vyloženě špatný rodinný film. Od toho máme pískající Chipmunky a efekty znásilněnou Saxánu. Jen je hrubě průměrný a téměř až fascinujícím způsobem nenápaditý (od prvních dvou dílů Shreka ušli tvůrci série nezáviděníhodný kus cesty). Lepší už to zřejmě nebude, podobně jako Shrek 4 má nicméně i Kocour v botách jeden (!) geniální moment, jenž stojí za to citovat. Viz video:

Kdyby podobným „ujetým způsobem“ fungoval celý film a bylo v něm více takových mimózně roztomilých nápadů, bylo by to super. Jde ale bohužel o ojedinělou situaci.

A pokud jste Shreka 4 neviděli a zajímá vás, jaký byl jeho světlý moment, mám na mysli dítě „dělej, zařvi“, které od té doby stihlo slušně zkultovnět. Uznejte sami, spratek k pohledání:

Kdysi dávno v jedné předaleké Galaxii vznikl televizní vánoční speciál...

Těžko říct, co se kdysi odehrálo v hlavě slavného George Lucase, že dal svolení ke speciálu, ve kterém se Chewbacca vrací s Hanem na svou rodnou planetu, aby mohla rodina pohromadě oslavit Life day. Snímek se stal záhy po televizní premiéře v roce 1978 legendárním vyvrhelem a již nikdy nebyl znovu uveden na obrazovky. Lucas se později snažil najít a zničit všechny kopie, ale marně. Ani jeho „síla“ na tenhle úkol nestačila.

Naštěstí existuje internet!:), takže si můžeme celou tuhle bizarnost hezky užít na vlastní oči. A je na co koukat! Ostatně, dokážete si představit ujetější vánoční speciál, než ten, ve kterém zpívá Leia dojemnou píseň za doprovodu hudby Johna Williamse, zatímco Harrison Ford se očividně cítí hrozně trapně, že v tom vůbec hraje? Prostě netradiční klasika, jež si podobně jako „nechtěná parodie“ Rituál (2006) Nicolase Cage zaslouží své diváky!

Recenze: Alvin a Chipmunkové 3

Nejpisklavější poloanimovaní hrdinové se vrací ve filmu Alvin a Chipmunkové 3, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké je to být nedobrovolným účastníkem seriálu Ztraceni.

Dave (Jason Lee) ve trojce vyráží s Chipmunky a Chipettkami na luxusní loď. Dovolená se zvrhne, chlupáči nadělají nějaké ty škody a pak se zcela nechtěně všechny animované postavy dostanou na pustý ostrov, protože Alvinovi přišlo jako dobrý nápad hrát si s papírovým drakem. A taky se na ostrov podívá Dave, neboť jako správný táta musí své chlupaté děti zachránit.

Chipmunkové poprvé vtrhli na filmová plátna v roce 2007 a pokud v něčem bodovali, byla to úroveň animace. Jejich začlenění do prostoru bylo perfektní, nemluvě o samotném faktu, že byli docela roztomilí. Tím bohužel pozitiva končila. Zbytek byla otravná (ač občas vtipná) podívaná s nezajímavým dějem a héliovými písničkami, které spolehlivě trhaly uši. Dvojka se nesla na stejné vlně, přibyly slovensky pištící Chipettky a děj byl o něco blbější. Jeden by čekal, že níže už tvůrci nepůjdou. Omyl. A pěkně chlupatý!

Dějově si trojka ještě o něco pohoršila, takže i Růžovka vedle ní vypadá jako výtvor držitele Pulitzerovy ceny. Možná si říkáte "jde mi o den s rodinou, chci vypnout a zabavit děti". Jenže i to tady nefunguje. Za prvé nejsou písničky česky, takže budete muset dětem texty překládat (sen každého rodiče překládat Lady Gagu, že?). Za druhé nejsou pisklavé hlasy úplně ideální k poslechu. Několikrát se mi stalo, že jsem vůbec netušil, co daná postava říká. A v případě Chipettek je problém díky slovenštině dvojnásobný (u malých dětí počítám, že ty jim neporozumí ani slovo).

A ještě jedna věc mě během sledování hrozně rozčilovala (ale to už děti trápit nebude): Prakticky nikdo se ve filmu nepozastavuje nad tím, že vidí mluvící hlodavce. Chápu, že je svět Chipmunků nastaven tak, že každý o ví jejich existenci. To ale přece neznamená, že to všem bude jedno. Chci tím říct, že i kdybych věděl kupříkladu o existenci obří mluvící omelety, pořád by mě setkání s ní 100% zaskočilo a měl bych potřebu na ni nějak reagovat. Tuhle potřebu ve filmu nikdo nemá.

Alvin a Chipmunkové 3 jsou o něco menší zlo než třeba Saxána 2, neboť různé debility jsou ve filmu podávány v technicky precizním balení a herci nevypadají tolik zoufale. Bohužel ale není výsledek natolik špatný, aby byl zábavný. Což z něj dělá úplně zbytečný film ve všech ohledech.

Hodnocení: 30%

Welcome to Hell!

Dlouho jsem váhal, zdali jít do vlastního blogu. Znám hodně lidí, kteří blog mají. Mnozí jsou moji přátelé. Někteří i přemýšlí, když na něj něco píší. Většina ne. To ale nebyl důvod, proč jsem váhal. Když celý život "pracovně" píšete, to poslední, čím hodláte vyplnit svůj volný čas, je další psaní. Ostatně, i pornoherci prý doma raději vaří..

Jenže (slovy jedné vyšeptalé hvězdy) pořád se něco děje a ne všechno je aktuální. Z toho důvodu zakládám blog, abych tu probíral nejen nové a "in", ale i to, co jde mimo proud. Třeba se tu bude něco dít. Pokud ne, berte to tak, že jsem neměl co říct.

Někdy je to tak lepší.