Recenze: Prometheus

Těžko bychom našli ostřeji sledovaný projekt, o němž fanoušci vášnivě diskutovali po všech možných koutek měsíce před premiérou. Velkolepá sci-fi, která nám „konečně odhalí původ lidstva a vetřelce“, je tady. Jak dopadla?

Snímek Prometheus sleduje příběh posádky stejnojmenné lodi. Doktora Elizabeth Shaw (Noomi Rapace) a její kolega/přítel Charlie Holloway (Logan Marshall-Green) zjistili, že jsou po celém světě, u různých civilizací, které se nikdy nemohly střetnout, zobrazeny stejné znaky. Dvojice usoudí, že jde o vesmírnou mapu vedoucí k našim stvořitelům. Jejich teorie přesvědčí Petera Weylanda (Guy Pearce), aby zainventoval nákladnou výpravu do vzdáleného koutu galaxie, kde by Tvůrci (jak naši hrdinové stvořitele nazývají) měli podle mapy být. Posádka úspěšně doletí do cíle. Místo kýžených odpovědí je čeká boj o holý život, který rozhodne o osudu celého lidstva.

Prapůvodním záměrem režiséra Ridleyho Scotta bylo oživit slavnou vetřelčí sérii prequelem, v níž by byl odhalen počátek vražedných stvoření. Během příprav však došel Scott společně se scenáristy k myšlence, že je látka dostatečně nosná, aby mohla jít mimo série. Z Vetřelce 0 se stal Prometheus, z regulérního prequelu samostatný film, jenž bude ke slavné hororové sérii pouze odkazovat.

Změnou byly způsobeny dvě věci – diváci se začali horlivě ptát, do jaké míry bude film s původní sérií provázán a studio napnulo všechny síly, aby „novou značku“ prodalo. Marketing, který Promethea provází, je vskutku unikátně propracovaný a ani Avatar se s ním nemůže měřit.

Na Promethea je proto vhodné se podívat dvojím pohledem.

Začnu z toho úhlu, že bych o nějakém vetřelčím fenoménu neměl přehled. Prometheus začíná tak, jak by mělo každé správné velkolepé sci-fi začínat. Rychlým úvodem, v němž se tvůrci s ničím dlouho nepárají a poměrně rychle nás přenesou na samotnou loď. Film tím ctí nepsaná pravidla žánru a staví se po bok Sunshine či Horizont události (oba filmu nezmiňuji náhodou, ale o tom až za chvíli). Od první minuty film diváky doslova bombarduje úchvatností. Kulisy jsou maximálně detailní a promyšlené, téměř každý druhý moment je příslibem něčeho velkolepého, režisér dokáže i ze zdánlivě jednoduchého momentu vykřesat geniální záběr a herci vypadají, že se pro své role narodili. Těžko lépe definovat filmový orgasmus, než jak vypadá prvních 30 minut filmu.

Po první třetině se stane to, co bývá u Scotta v posledních letech nemilým pravidlem. Náhodně se objevují postavy, o jejichž přítomnosti jsme prakticky neměli tušení a vše je bráno poměrně hopem. Dobře pro tempo, nejde se ale zbavit pocitu, že hodně důležitého zůstalo ve střižně. Scott s chutí točí čtyřhodinové filmy, jejichž plnou verzi vidíme až na videu. Vzhledem k tomu, jak perfektní práci odvádí, je to vlastně dobře. Čím více, lím lépe. Přesto jde o jistý podraz na diváky, kteří de facto nikdy v kině nevidí plnou verzi toho, co natočil. Nejsem si jistý, jestli to vyčítat jemu, nebo studiu. 

Nezávisle na tom je Prometheus i ve své druhé třetině úchvatný a opojný. Radost pramení především z toho, že Scott v nejvyšší možné míře využívá kulis. Ani ta nejdokonaleji vygenerovaná Pandora se nemůže měřit s fyzicky skutečně postavenou ukázkou architektury mimozemské civilizace.  

Lámat se film začne až v poslední třetině, kdy již tvůrci vyloží karty na stůl. Začne hektické zúčtování, v němž Scott po vzoru zmíněných Sunshine a Horizontu události nabízí nekompromisní vybíjenou. Filozofický přesah ustupuje stranou, stejně tak postavy (jednotlivé charaktery jsou - vyjma androida Michaela Fassbendera - celkově jen letmo načrtnuté) a Scott zcela otevřeně rezignuje na novou Vesmírnou Odyseu, přestože k ní má v prvních dvou třetinách slušně našlápnuto. Horší režisér by podobnou změnu tempa a žánru neustál a film odsoudil k tomu, že by ve svém finále takzvaně „sežral sám sebe“. Jenže Scott je PAN režisér a i lacinější kličky jsou v jeho podání natolik intenzivní, že mu je nakonec rádi odpustíte (přeměna Shaw v bojovnici je vyloženě strhující).

S finální třetinou se pojí nevyhnutelné zklamání. Očekávaná chytrá „nová“ sci-fi je nakonec pouhým naplněným osvědčené „staré“ žánrové škatulky. Precizně provedená, výborně odehraná (především Charlize Theron by už měla brát jen role silných žen) a v řadě momentů strhující. Škoda, že v tom scenáristé nedokázali najít i něco víc. V případě tvůrců Černé hodiny a Kovbojů a vetřelců to ale zřejmě bylo nevyhnutelné a nejspíš můžeme být rádi, že to nedopadlo mnohem hůře.

A teď k tomu, co Prometheus nabízí fanouškům Vetřelce.

Film se k sérii váže opravdu jen okrajově a mnohem častěji jde o citace filmařské (podobně natočená scéna), nežli dějové. Ano, dočkáme se odpovědí, ale jejich promyšlenost je minimální a ne vždy to hladce funguje s tím, co jsme již znali. Pokud by kupříkladu mimozemská loď z Promethea byla skutečně oním plavidlem, na němž jsou v jedničce nalezena vajíčka – a je to tak rozhodně podáváno – muselo se na planetě stát ještě něco, o čem film nevypráví. Jinak by těžko posádka lodi Nostromo našla pouhou jedinou loď a nikde v jejím okolí neobjevila trosky Promethea či ostatky posádky.

Je to rozhodně milý doplněk původní série, na druhou stranu jí vlastně odebírá onu znervózňující nejistotu, s čím máme dočinění. Prometheus navíc zdaleka nedosahuje hororové děsivosti svých předchůdců, čímž ale tvůrci nejspíše chtěli zdůraznit, že máme film opravdu vnímat samostatně.

Fanoušci vetřelčí série budou zklamáni, neboť film neposkytuje 1) dostatečně komplexní pohled na nastíněnou mytologii 2) ani v sobě nemá tolik z vetřelce (myšleno bytosti) kolik by si přáli. Na druhou stranu konečně víme „jak a proč“ a přestože nejde o nic světoborného, povedlo se tvůrcům vyhnout trapasu, což je v případě podobné látky úspěch. A ti, kteří přistoupí k filmu s čistým štítem, nezatíženi očekáváním, budou překvapeni, kolik bouře se urodilo ve sklenici vody, v níž se jen využívají osvědčené postupy. Všeobecná nadčasovost nakonec zůstane připsána pouze vizuálu a precizní Scottově režii. Vše ostatní už tu bylo. Pokud je to ale provedeno natolik dobře, nevidím důvod, proč si to v kině nezopakovat. Nenudil jsem se ani minutu. Jen ta „událost roku“ se nakonec nekoná. Temný rytíři, je to na tobě. Prometheova výprava je „jenom“ velmi, velmi dobrá.

Hodnocení: 85%