pondělí 29. září 2014

Recenze: Zmizelá

Amy Dunneová jednoho rána beze slova zmizela. Nikdo neví, kam se poděla, ani jestli je naživu. Rozjíždí se celostátní pátrání, které řídí její manžel. Chce ji ale skutečně najít? David Fincher rozjíždí rafinou detektivní hříčku. 

Amy Dunneová (Rosamund Pike) zmizí beze stopy. Když manžel Nick (Ben Affleck) dorazí domů, najde otevřené dveře a rozbitý konferenční stolek. Vše naznačuje tomu, že byla jeho žena unesena. Okamžitě svolává celostátní pátrání a stává se středem zájmu médií. Před kamerami se však chová zvláštně, takže padne stín podezření na něj. Co když svou ženu zabil a tělo schoval? Bez těla a vražedné zbraně není případ. Na jedné straně zmizelá, podle některých indicií týraná žena, na té druhé podivně působící manžel, který nicméně iniciuje hledání. Komu z nich můžeme věřit?

To je klíčová otázka. Příběh jednoho zmizení je soubojem dvou perspektiv. Žena prostřednictvím svého deníku vypráví o minulosti, prvním setkání, romantických gestech i nadějích, postupně sílícím nesouladu a teroru, zatímco muž uchycený ve vypjaté přítomnosti mediálních soudů řeší především to, jak si naklonit veřejnost, která v něm vidí podezřelého.

Na podobném přístupu samozřejmě není nic na první pohled zajímavého. To by ale nebyl David Fincher, kdyby se za příběhem neukrývalo víc. Nadstandardním základem je zde ceněná knižní předloha spisovatelky Gillian Flynn, která se atypicky neodhodlala své dílo svěřit žádnému scenáristovi, ale filmový odraz svého románu si napsala sama. Podobný tah je rozumný v tom, že spisovatel zná motivace jednotlivých postav a tudíž dobře ví, co může v příběhu upravit, aniž by tím zásadně utrpěl celek. Hlavní nicméně je, že se Gillian poprala s novým formátem na výbornou a výsledkem je jeden z nejlepších scénářů letošní hollywoodské nabídky (dost možná i nejlepší), neboť mistrně pracuje nejen se stavbou příběhu, který vždy ve správný moment změní dynamiku, ale i ve vykreslení všech klíčových charakterů.


Je v zásadě obtížné vysvětlit skutečné přednosti scénáře i hereckých výkonů, neboť v případě obojího by bylo třeba uchýlit se ke spoilerům. Manipulativní intrikánská hra a ironie tu každopádně hrají důležité role, stejně jako přesné vykreslení rozpoložení hlavních hrdinů. Ben Afflek bývá obvykle terčem kritiky pro svou hereckou strnulost a nevěrohodnost. Vtip je v tom, že obojí je pro postavu Nicka signifikantní. Rosamund Pike naopak dokazuje, že se v ní skrývá mnohem více, než jen půvabná tvář a její kreace bude bezpochyby vnímána jako jedno z nejpříjemnějších překvapení Fincherova díla.

Zmizelá si každopádně zaslouží ovace prakticky na všech frontách. Nejenže umí překvapit, ale jde o ten vzácný druh detektivky, v níž vše zapadá na své místo a nechybí i úmyslné chyby pro "zpestření hry". Kritika mediální hysterie společně s výstižnou modelací lehce ovlivnitelného veřejného mínění dělají ze Zmizelé významný sociální komentář, který se vysmívá moderní touze po dramatu a šťastných koncích. Nemluvě o hořkém popisu tradičního manželství, jemuž podobně drsné satirické pojetí jsme neviděli od klasické Války Roseových.

David Fincher je zkrátka mistr svého řemesla, jemuž silná forma nepřebíjí obsah, ale doplňuje ho. Zmizelá je pak o to významnějším dílem jeho filmografie, neboť se vyhrazuje proti klasickému vnímání dobra a zla a v zásadě reflektuje výhradně to horší v nás. Bezpochyby nejlepší hollywoodský film letošního roku a horký adept na Oscara v kategorii nejlepší scénář.

Hodnocení: 100%

pátek 26. září 2014

Recenze: Equalizer

Denzel Washington se vrací jako anděl pomsty, aby sjednal pořádek v Bostonu a zúčtoval s celou ruskou mafií. Těšíte se na Muže v ohni 2? Zbytečně.

Robert McCall (Denzel Washington) je svědomitý pracovník obchodu s kutilskými potřebami, který se přes den popichuje s kolegy a večer chodí do oblíbeného bistra, aby si dal šálek čaje, početl si v knize a popovídal si s mladičkou prostitutkou Teri (Chloë Moretz). Teri dávno nevěří ve šťastné konce a tak se každý večer útrpně vydává na další „vzrušující“ noc. Musí, pracuje pro ruskou mafii. Když jednoho dne skončí v nemocnici, v Robertovi se cosi zlomí. Probudí své staré já a vyvolá ruské mafii osobní válku.

Nejnovější snímek dua Denzel Washington a Antoine Fuqua (společně natočili úspěšný Training Day) staví na osvědčeném modelu osamělého lovce, který bere zákon do vlastních rukou. Model oživený Liamem Neesonem v 96 hodinám zažívá velkorysý návrat do kin, přičemž ho navíc provází nekompromisní eRkový rating, v němž každá rána opravdu bolí a kamera zbaběle neuhýbá před fatálním úderem. Je to oživení jedné zaprášené éry. Změnou je však výměna testosteronem nasáklých borců za charakterní herce, kteří mohou dodat postavě potřebný třetí rozměr.

To se nicméně v Equalizerovi paradoxně nedaří. Hlavní hrdina totiž není muž z masa a kostí, ale ultramacho vyvolávající dojmem, že jde o roli pro Stevena Seagala. Máme před sebou muže s tajemnou minulostí, která v zásadě ani není nijak poodkryta, jehož neuvěřitelná suverenita (podpořená tím, že se vždy dostane všude a bez zaváhání vykoná, co je třeba) odepírá divákům možnost se o postavu skutečně bát. Ironií osudu je, že v mnoha bodech podobný Muž v ohni měl stejný základ, ale hrdina krvácel, dělal chyby a díky tomu bylo snazší se do jeho příběhu vložit. Tady nic podobného nehrozí. Heroizace Roberta (v druhé půli podpořená sérii nevhodných zpomalovaček) lidský element zabíjí. Nebýt obsazený „důvěrně známý“ Washington, bylo by obtížné se k hlavní postavě byť jen přiblížit. Takhle se má divák aspoň čeho chytit, vychází nicméně z předchozích zkušeností.

Srovnávání s Mužem v ohni není nějaké bezděčné rýpání, ale - vzhledem k podobnému základu a stejnému hlavnímu herci - automatickou reakcí. Tony Scott vytvořil před deseti působivé, audiovizuálně dravé a současně emotivní dílo. To první lze s jistou nadsázkou říci i o Equalizerovi. Emoce nebo motivace tu ale naprosto nefungují. „Něco se ve mně zlomilo“ je pro jednání hlavní postavy značně chatrná konstrukce, která má blízko k vynucenému přerodu Bruce Willise ve Fuquových Slzách slunce. Scénář tu zkrátka nedrží pohromadě a nebýt toho, že poměrně pravidelně dávkuje brutální akci, nebylo by na co se dívat.

Navzdory vloženému úsilí a potenciálu zůstává Equalizer tupým béčkem, jehož od přímého uvedení na video zachraňuje hlavní hvězda, o něco lepší režie, než bývá u podobných filmů zvykem, a velmi dobrý soundtrack. I když i ten paradoxně Muže v ohni nejednou vykrádá (ale aby ne, když k oběma filmům dodal hudbu stejný člověk). Svěží výjimkou je akorát podkres při závěrečné bitvě v hobby domu (to není vtip), kdy hraje píseň Vengeance od skladatele Zacka Hemseyho, který patří k nejzajímavějším hudebním autorům současnosti a na své objevení širokou veřejností teprve čeká.

Hodnocení: 60%