pátek 24. února 2012

Recenze: Žena v černém

Svého času patřilo britské studio Hammer ke špičce hororového průmyslu. Poté se na třicet let odmlčelo a teprve před nedávnem začalo znovu mluvit do žánru, který kdysi pomáhalo stvořit. Jak ovšem ukázala loňská extrémně nevydařená Intimní past s Hilary Swank a Jeffreym Deanem Morganem, navázat na odkaz nebude lehké.

Žena v černém naštěstí není obdobným průšvihem, přestože stejně jako zmíněná Intimní past nabízí triviální děj s téměř až parodickou dávkou klišé. Mladý právník Arthur Kipps (Radcliffe) přijíždí do odlehlé vesnice, aby zde vyřídil právní záležitosti okolo nedaleké rezidence Eel Marsh House, jejíž majitelka zemřela. Ihned po příjezdu je Kipps nezvaným hostem. Každý se na něho dívá podezřele (včetně dětí, papoucha a sošky opičky), nikdo ho ve vesnici nechce. Místo svírá strach díky tajemným úmrtím místních dětí. Arthur musí záhadu vyřešit dříve, než dorazí jeho vlastní syn.

Příběh je tradiční paranoidní říkankou, v níž se všichni chovají nepříčetně a kde lidé raději tajemně mlčí a vypadají ublíženě, než aby svůj problém opravdu řešili. Těžko považovat za logičtější volbu vyhnání Arthura, protože „narušuje rovnováhu a budí zlé síly“, když by stačilo místo opustit a tím svému potomku nadobro zajistit bezpečí (ostatně, děti umíraly i před Arthurovým příjezdem). Logika tu zkrátka nemá prostor, děj se nepáře s detaily a filmu jde o jedinou věc – vyděšení obecenstva. A to se docela dobře daří.

Je celkem škoda, že režisér často volí k vyvolání strachu zvuky, čímž se Žena v černém degraduje do pozice pouťového strašidelného zámku. Celá ta zamlžená blata, depresivně vyhlížející víska bez barev a všudypřítomná plíživá temnota naštěstí mají vlastní sílu. Viktoriánský dům, v němž hrdina stráví dobrou polovinu filmu, je učebnicovým příkladem místa, v němž dokáže nahnat strach i prosté otevření dveří. Nezávisle na brakovém dějovém základu a občasném lacinějším přístupu režiséra proto nelze film zatratit. Žánrový základ - znepokojení a strach - totiž většinu času funguje.


Daniel Radcliffe je v hlavní roli adekvátní. Přestože se nezbavil jisté koženosti, dobře známé z potterovské série, lze s klidem říci, že svůj klíčový „debut“ ustál se ctí. Režisér James Watkins (obstojné béčko Jezero smrti, které u nás vyšlo jen na videu) potvrzuje pověst šikovného rutinéra, jenž umí navodit mrazení. Škoda, že jeho režii (stejně jako scénáři) chybí rafinovanost.

I přes všechny výtky je Žena v černém, hlavně díky výborné výpravě a efektnímu využití kulis, chutnou hororovou jednohubkou, vhodnou na sychravé víkendové odpoledne. Po návštěvě kina doporučuji procházku po nejbližších blatech. Navozená atmosféra bude k nezaplacení.

Hodnocení: 60%

středa 22. února 2012

Recenze: Mezi vlky

Je to místo, kam se chodí zaživa umřít. Práce v zemi nikoho, kde lidé nemají minulost ani budoucnost, se stala útočištěm nejen mnoha pochybných živlů, ale i Ottwaye (Liam Neeson), který ztratil milovanou ženu. Vůle k životu z něj pomalu vyprchává. Namísto kulky do hlavy svolí k návratu domů. Nevlídné počasí srazí přepravní letoun k zemi a Ottway skončí (společně s několika dalšími) na míle daleko od civilizace uprostřed studeného pásma. Pokud chtějí muži přežít, musí se dát na pochod. Počasí však není jediný nepřítel. Místo dopadu je teritoriem divokých vlků, kteří netolerují žádné vetřelce. A nikoho nešetří.

Člověk versus příroda je vděčné schéma, kolem kterého se dá rozehrát hodně napínavá bitva. Někdy je nepřítelem pouze prostředí (Přežít, Na ostří nože), jindy si přisadí i lidé (mnou nedávno recenzované A Lonely Place to Die, či starší film s Neesonem Muž proti muži). Thriller Mezi vlky (2012) volí dva smrtící faktory - počasí (v tomto případě zimu) a zvěř (hladové vlky). Režisér Joe Carnahan (Sejmi Eso, A-Team) svou novinku vybavil realistickou atmosférou, na níž je znát, že se natáčelo na otevřených pláních a herci nepochodovali v pohodlných vyteplených ateliérech. Podmínky jsou nelítostivé, chlad a zoufalství na dosah ruky. Všude se rozprostírá depresivní šeď, pohlcující obrysy okolí. Potud funguje Mezi vlky coby příběh o přežití takřka bezchybně.

Slabší je uchopení vlků. Že jsou pro potřeby příběhu démonizovaní je jedna věc. Horší je jejich náhodné využívání, připomínající lacinější zombie horory – to v praxi znamená, že máme skupinku lidských postav, které se musí dostat z bodu A do bodu B a vždy, když odpočívají, se objeví nepřítel a jednoho z nich sežere. Tvůrci sice sem tam pracují proti stereotypu, když postavy vyřídí jejich vlastním nedostatkem sil, většinou i to ale působí spíše jako konstrukt než přirozený vývoj událostí.


V rámci realistického boje s přírodou tudíž Mezi vlky trochu pokulhává (bez debat působí méně věrohodně, než zmíněné Na ostří nože z roku 1997, kde Anthony Hopkins a Alec Baldwin prchali před rozzuřeným medvědem). To ale neznamená, že snímek není napínavý. Rozhodně je! Jen malinko klame tělem, když na jedné straně nabízí maximálně věrohodné kulisy a přesto sází na tradiční (ač ověřené) hollywoodské kličky. Kdyby zůstalo jen u věrného prostředí a připitomělé likvidace, snímek by (snad i po vzoru originálního názvu The Grey) skončil v šedi průměru. Tvůrci naštěstí nahání plusové body na hlavní postavě, přesně obsazené stylovým Liamem Neesonem.

Ottwayův příběh je v totiž až nečekaně intimní a melancholický (určitě více, než by člověk od tématu s vraždícími vlky čekal). Scény se ženou jsou upřímně bolestné a dojemné. Neesonův charismatický chraplák a pronikavý pohled zvládnou uhrát i ty nejlacinější fráze. Prodá všechno. Herec dozrál do pozice málomluvných tragických hrdinů, za něž mluví činy. Možná tomu napomohla i jeho vlastní ztráta manželky Natashy Richardson, která před pár lety tragicky zahynula na lyžích. Právě tato skutečnost dodává podívané jistou neplánovanou nadstavbu. Když vnímáte Neesonovu niternou bolest, která je velmi silná, až téměř hmatatelná, přestává to působit filmově, ale jako zpověď. Vůbec bych se nedivil, kdyby právě tato ztráta vedla herce k tomu, že roli v Mezi vlky přijal.

Mezi vlky je jiný film, než jaký se čekal. Méně realistický, více hollywoodský a hlavně poetický. A ve výsledku o nic horší. Ukázka toho, že i z kalkulu může vzejít cosi silného a osobního.

Hodnocení: 80%

P.S. Vydržte do konce závěrečných titulků.

úterý 21. února 2012

Plakát, který říká vše... #2


Svým způsobem lidem z Asylum závidím jejich práci, protože vymýšlet podobné kraviny a poté mít možnost je i zrealizovat, to musí být vyloženě snová práce (jako bonus setkání s Carmen Electrou!).

A pro ty, kdo by si mysleli, že je plakát fake, mám v záloze neméně kvalitní trailer:

pondělí 20. února 2012

Recenze: Dvojitý agent

V poslední době mám štěstí na filmy, které de facto nejdou zhodnotit bez spoilerů. V případě českého hororu Labyrint to bylo nutné pro vysvětlení scenáristické labilnosti, která vykazovala nezvykle vysoké hodnoty. U pohádkového Hugo Martina Scorseseho šlo o ujasnění největšího trumfu příběhu. Problém Dvojitého agenta je v tom, že ten nejzajímavější tvůrčí nápad je jediný výraznější dějový twist, tudíž bych vyzradil klíčový moment příběhu. Proto tento moment v "klasické recenzi" přejdu a budu se mu věnovat v následném spoileroidní textu.

Hlavním hrdinou je stárnoucí vyšetřovatel Paul Shepherdson (Richard Gere), který většinu života pronásledoval zabijáka Cassia. Naháněčka nakonec skončila v agentům prospěch, padouch byl zabit a případ uzavřen. Po x-letech přichází ambiciózní mladý agent Ben Geary (Topher Grace) s teorií, že Casius stále žije, což podporuje čerstvě podříznutý muž v márnici. Zjevil se na scéně Copycat Killer, nebo je vrah skutečně na svobodě? Starý a mladý agent společně hledají odpověď.

Dvojitý agent ničím nevybočuje z průměru rutinních politických thrillerů s občasnou akční vložkou. Vyšetřování je spíše vedlejší, klíčová je motivace postav a hra o čas. Obojí ve filmu poměrně dobře funguje, prošedivělý Gere je sympatický ostřílený vlčák a Grace je dostatečně charismatický, aby ustál mladého snaživého cucáka. Ve filmu hraje ještě pár známějších tváří (Martin Sheen, Stana Katic), jejich účast má ale zpravidla minutovou životnost a pro děj není nikterak zásadní.

Existuje nespočet filmů se silnějším vizuálem, údernějším tempem a lepším scénářem. Tím neříkám, že něco z toho je ve Dvojitém agentovi vyloženě špatně. Jen film v ničem neexceluje. A to jediné opravdu zajímavé na scénáři je megaspoiler (a ještě v rámci „hry se žánrem“ nedotažený).

Fanoušci Gerea si mohou nějaké to procento přičíst, stejně tak fanoušci konspirací. Pro všechny ostatní bude Dvojitý agent zcela zapomenutelný, i když použitelný žánrový kousek. 

Hodnocení: 60%

A teď spoileroidní část:


Studio přistoupilo k nezvyklému kroku, že již v traileru vykecelo, že sám Gere je Cassius. Možná si řeklo, že to není zas tak podstatné, neboť k odhalení dojde již v první třetině filmu. Možná jen tušilo, že filmu chybí originální prvek a předčasné odhalení mělo fungovat jako vábnička. Kdo nicméně viděl trailer, ten má smůlu, neboť nic zajímavějšího se ve filmu do konce titulků nestane.

Nesmyslné spoileroidní kampani odpovídá i český distribuční název, který je nicméně správným překladem původního „The Double“ a tudíž nelze českého distributora vinit.


Z předčasného odhalení a následné hry na téma „odhalí Grace Gerea a bude ho muset Gere zabít?“ vzniká ve filmu docela zajímavé napětí. Nečekejte šachovou partii dvou geniálních mozků, spíše roztomilé brnkání na nervy scénami typu „Gere mluví starostlivě s Graceovou ženou a vysvětluje jí, že by měl od případu odstoupit, než mu nelítostivý brutální vrah zkrátí čáru života“.

Pokud byla smyslem propagace cílená hra „kdo s koho“, je výsledek zklamáním, neboť natolik důmyslně děj vystavěn není (a kdo film s takovým cílem sleduje, bude zklamán). Jde spíše o netradiční oživení klasického schématu, které tvůrci naťukli a poté s ním moc nepracovali.

Navíc film bohužel nemá koule na to, aby Gereovu postavu vyprofiloval jako pořádného zabijáka (přeci jen je to miláček Gere!), což snižuje samotný fakt, že je Paul Cassius. Vlastně je to pořád ten prošedivělý sympaťák, akorát čas od času někoho podřízne. Škoda, zaděláno bylo na víc.

úterý 7. února 2012

CZ pobočka Warner Bros vs. překlady: Round 2!


Není to tak dávno, co jsem se pozastavil nad tím, s jakou úchvatnou elegancí přeložila česká pobočka Warner Bros. oficiální popis k animáku HappyFeet 2. Jak je vidno, „strojový překladač“ stále nedostal vyhazov, neboť nám do kin putuje Cesta na tajuplný ostrov 2!

Předem je třeba říct, že v tuhle chvíli již najdete na oficiálních stránkách distributora o něco méně fousatý popis děje. Já jsem si naštěstí stihl (ještě před změnou) uložit ten původně uveřejněný.

Zkraje je třeba se pozastavit nad samotným názvem Cesta na tajuplný ostrov 2. Pokud zmateně tápete, že jste neslyšeli o filmu Cesta na tajuplný ostrov, má to svůj důvod. Takový film u nás NIKDY NEŠEL. Šla u nás Cesta do středu země, na kterou Cesta na tajuplný ostrov 2 navazuje. Zvolený cz název tudíž nedává absolutní smysl, ale jak je vidno, ve Warner Bros. to nikoho nenapadlo.

A teď už k původnímu oficiálnímu textu:

V tomto pokračování celosvětově úspěšného filmu „Journey to the Center of the Earth,“ z roku 2008 nové rodinné dobrodružství filmu „Journey 2: The Mysterious Island“ ve formátu 3D začíná tím, že mladý Sean Anderson (Josh Hutcherson, který hrál v této roli i v předchozím filmu) dostane zakódované tísňové volání ze záhadného ostrova, z míst, kde by se žádný ostrov nacházet neměl. Je to místo, kde jsou zvláštní formy života, hory ze zlata, životu nebezpečné sopky a nejedno pozoruhodné tajemství. Nový nevlastní otec Hanka (Dwayne Johnson) není schopen syna zadržet a tak se s ním raději vydá na společnou výpravu.  Společně s pilotem helikoptéry (Luis Guzman) a jeho krásnou a rozhodnou dcerou (Vanessa Hudgens), se vydají hledat ostrov, zachránit opuštěné obyvatele ostrova a také uniknout seizmickým vlnám, které tlačí ostrov pod vodu, kde by poklady ostrova byly navždy pohřebeny v moři.

První věta by si zasloužila skoro ocenit v nějakém kroužku pomatených lingvistů. Tolik špatně propojených informací se v rámci jednoho kratičkého textu jen tak nevidí. Když se k tomu připočtou překladatelské perly typu „který hrál v této roli i v předchozím filmu“, což samozřejmě má být „který hrál tuto roli“, působí to skoro dojmem záměrné parodie.

Že z Dwaynea Johnsona distributor udělal v první verzi textu ženu je lepší přejít tichým uchechtnutím.

Někomu nejspíše došlo, že text není úplně košer (včetně nesmyslného užívání originálních názvů filmu tam, kde již existuje český) a tak ho později upravil do následující podoby:

V tomto pokračování celosvětově úspěšného filmu „Cesta do středu země,“ z roku 2008 nové rodinné dobrodružství filmu „Cesta na tajuplný ostrov 2“ ve formátu 3D začíná tím, že mladý Sean, který hrál v této roli i v předchozím filmu, dostane zakódované tísňové volání ze záhadného ostrova. Z míst, kde by se žádný ostrov nacházet neměl.  

Je to místo, kde jsou zvláštní formy života, hory ze zlata,  životu nebezpečné sopky a nejedno pozoruhodné tajemství.  Nový nevlastní  Sheanův otec Hank není schopen syna zadržet a tak se s ním  raději vydá na společnou výpravu.  Společně s pilotem helikoptéry a jeho krásnou a rozhodnou dcerou, se vydají hledat tajuplný ostrov. Zachránit opuštěné obyvatele a také uniknout seizmickým vlnám, které tlačí ostrov pod vodu, a tím by všechny  poklady ostrova byly navždy pohřebeny v moři.

Text je o něco kratší a ucelenější, nicméně pořád působí hrozně amatérsky, kostrbatě a má nové chyby. Opakující se informace „který hrál v této roli i v předchozím filmu“ teď nedává smysl, když bylo vypuštěno jméno herce a z Hanky je sice Hank, ale ze Seana Shean.
Možná to vypadá jako zbytečné pitvání, ale podobný kratičký text se dá vytvořit za cca 10 minut, aniž by nutně obsahoval jedinou chybu. Stačilo by umět anglicky, nebo alespoň česky, že... Nejde mi proto na rozum, jak si může tak významná česká distribuční společnost dovolit podobné překladové polotovary (je jasné, že hodně pomáhá Google Translator). Buď je to důkaz šetření, neschopnosti, blbosti, nebo jde o nějaký program „práce pro postižené“. Nevím. Každopádně je to slušná ostuda.

P. S. Procházel jsem si další tituly na Warnerbros.cz a našel tam tunu dalších šíleností ("Robert Downey mladší", nebo větu u Nezvratného osudu 5 "Hlasy těm, kteří přežijí propůjčí the Lucky Eight, ale z pohledu smrti měli všichni umřít na zmíněném mostě." Napsal jsem proto Monice Novotné, která má zajišťovat kontakt s novináři. Její odpověď byla následující (věnujte pozornost tučným slovům):

Dobrý den Tomáši,

opět díky za vaši věcné připomínky.

Každopádně většina tištěných médiích již v dnešní době především čerpá z naší světové databáze mediapass.


... mno, aspoň víme, odkud vítr vane.

pondělí 6. února 2012

Recenze: Star Wars: Epizoda 1 – Skrytá hrozba 3D

George Lucas navrací do kin svou nejslavnější sérii, tentokrát pod záminkou lákavého třetího rozměru. Výsledný produkt namísto ohromení nad novou technologií nutí k parafrázování jedné z nejslavnějších vět série: Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii vzniklo jedno naprosto zbytečné 3D.

Myslím, že v případě znovuuvedení první epizody do kin není třeba dopodrobna rozebírat příběh ani kvalitu samotného filmu. Všichni dávno víme, že tenhle úvod se Lucasovi příliš nepovedl. Nicméně jde o platný kousek skládačky, který nelze minimálně pro souboj kluzáků a famózní finální šermířský souboj s Darthem Maulem plně ignorovat. I jednička má zkrátka své geniální chvilky. Buď Star Wars znáte a víte, co od dílu očekávat, nebo vás to nikdy nezajímalo a na tom se nic nezmění.


Klíčové je samozřejmě 3D, které je hlavním lákadlem a fanoušci s napjatým dechem očekávají, jestli se povedlo již tak bohatý svět ještě o jeden rozměr rozšířit. Netřeba zbytečně napínat – nepovedlo. A to tak fatálním způsobem, že je Epizoda I jednou z nejvýraznějších ukázek toho, že nálepka 3D slouží především k tomu, aby se mohly zvednout ceny lístků. Ale hezky popořadě.

Nemám nic proti tomu, pokud se vezme klasika, vyčistí se a uvede znovu do kin. Další generace má jedinečnou možnost zažít kouzlo kultovek na velkém plátně a znalci si mohou „dobré dny“ připomenout. Blu-ray přehrávače s velkou televizí podobný přístup lehce tupí, je ale bez debat, že se nic nemůže rovnat velkému plátnu a monstrózní zvukové kinoaparatuře. Osobně jsem navíc v kinech epizody IV – VI neviděl a velmi rád si tento zážitek dopřeji. Respektive bych si ho rád dopřál.


To by ovšem nesměly mít podobná uvedení fatální mouchy, které kinematografický zážitek snižují. První je samotné 3D. Konverze je nevalná, v lepším případě vypadá jako leporelo, v horším není prostorová vůbec. Opravdových 3D efektů je méně, než kolik máte prstů na jedné ruce. Díky 3D je navíc obraz tradičně tmavší, takže v dobré polovině filmu toho není moc vidět. První chyba.

Druhá souvisí s naším trhem. Čeští distributoři razí tvrdohlavou cestu, že 3D a dabing k sobě patří a jejich kombinace zvyšuje zisky. Možná mají pravdu, nevím, nejsem analytik. Znám nicméně řadu těch, kteří dabing bojkotují. Nevadilo by mi cílení na širší spektrum tím, že by byly kopie rovným dílem titulkované i dabované. Star Wars se nicméně titulků v kině nedočkají, což je dle mého fatální nedostatek (o zoufalém hlasovém výběru pro některé postavy nemluvě, hlavně malý Anakin je téměř zrůdný).

Epizoda I vždy oscilovala někde mezi 60 až 80% (záleží na lásce k sérii a momentálním rozpoložení). Samotný dabing spolehlivě 10% ubírá a 3D minimálně dalších 20%. Pro fanoušky se film stává de facto nekoukatelným, respektive se možná zavděčí těm, kteří ještě neviděli HD vyčištěnou verzi. V 3D dabingovém provedení se Star Wars stávají zábavou spíše pro nezasvěcené, kteří ještě sérii tolik pod kůží nemají. A přirozeně má film šanci zaujmout děti. Už se těším, až je rodiče optimisticky vezmou na trojku, kde se bude polomrtvý, sípající a značně „odkončetěněný“ Darth Vader sápat z lávového jezera. Pohled na dětské tvářičky bude k nezaplacení.

P.S. Ve filmu jsem nezaznamenal (oproti 2D Blu-ray uvedení) žádnou novou scénu.

středa 1. února 2012

Jak Ministerstvo školství láká studenty aneb reklamní WTF nového (zrůdného) rozměru

České školství to má v poslední době nahnuté. To víme všichni. Ale až díky následujícímu videu jsem si uvědomil, jak moc špatné to je (a nechci ani domýšlet, kam situace směřuje). Upozorňuji, že nejde o žádný vtip party nadšených filmových zhulenců, ale o seriózní zakázku Ministerstva školství:


Nejsem si jistý, jaký génius dával dohromady scénář, ale poselství videa je značně matoucí a nejsem si jistý, jestli by dávalo smysl v kterémkoli jazyce. Jestli jsem to pochopil dobře, je v zásadě jedno, jestli jsem již studoval a získal titul. Klíčové je umět se ožrat, nemít na zaplacení a poté se v polohalucinogenní realitě seznámit s hnusně animovanou krysou, která mě naučí fungovat ve společnosti.

Poté se můžu těšit na luxusní obleky, bourák, bazén, velkou kancelář a pěkný blonďatý zadeček.

Nevím, kolik tento paskvil stál (na internetu se sem tam povaluje cifra padesát milionů korun, což je doufám humor), ale každá koruna byla nejen vyhozena z okna, ale doslova znásilněna.

Bylo by to skvělé video na téma „když budete dostatečně chlastat, zevlovat a vyjebávat s lidmi, dosáhnete díky imaginární kryse (kterou budete vlastně vy sami, metafora!) úspěchu“. Nechápu ale, jak by tohle mohlo někoho motivovat ke studiu na škole (pokud nemluvíme o Bradavicích).

Já osobně jsem akorát vytočen, neboť reklama byla spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky, což v praxi znamená, že jsem se na jejím vzniku nedobrovolně podílel daněmi i já. To je v případě takového hnusu (formálního i myšlenkového) téměř na žalobu.

P.S. ... začínám chápat lidi, kteří sní o smrti Josefa Dobeše.