úterý 22. dubna 2014

Recenze: Amazing Spider-Man 2

Když došlo na restart filmového Spider-Mana, řada fanoušků se ptala, jestli je to nutné. A nebylo. První díl, navzdory slibům ohledně nového příběhu, nakonec pouze recykloval původní snímek Sama Raimiho. Položil nicméně základy. A dvojka se již konečně vydává vlastní cestou. Pořád ale trochu tápe ve směru.

Peter Parker alias Spider-Man (Andrew Garfield) je hrdinou na plné obrátky a svou „práci“ si ve velkém užívá. Jak už nás ale naučila původní pavoučí trilogie Sama Raimiho, s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. A to by mohlo stát život jeho milovanou Gwen (Emma Stone). Peter proto vztah ukončí a začne dělat hrdinu non-stop. Extra volno bude třeba, neboť na město zaútočí blesky metající Electro (Jamie Foxx). Současně navíc Peter konečně odhalí pravdu o svých rodičích.

Největší nenaplněný slib z jedničky je tak napraven – skutečně se dozvíme nový příběh, v němž hraje zlotřilá společnost Oscorp výrazně větší roli (a stejně tak Peterův otec). O něco složitější je to se záporáky. Studio postupně lákalo na tři protivníky (Electra, Rhina a Green Goblina). Jediný větší prostor má nakonec Foxxův Electro, jde nicméně o postavičku naprosto nezajímavou a coby hlavní záporák je až nedůstojně hloupá. Paul Giamatti se ve filmu ohřeje jenom pár minut (jako Rhino ještě méně) a Green Goblin, jakkoli klíčový pro nejdospělejší zvrat filmu, má také spíše cameo.

Akčních scén není příliš, režisér Marc Webb naštěstí od minule hodně posílil a dokáže nabídnout podstatně nápaditější adrenalinové pasáže. Palec nahoru i za výborně zvládnuté 3D, které patří k tomu nejlepšímu, co bylo v kinech uvedeno. Dobrou polovinu filmu bohužel zabírá (stejně jako v jedničce) vztah Petera s Gwen. A jakkoli to hercům společně sluší, je romance až příliš seriálově teenagerovská (ve stylu Dawsonova světa), než aby ladila s naivitou klasických komiksů (malý chlapec statečně stojící proti monstru, do superzabezpečeného zařízení s uvězněným záporákem se lehce dostanete přes dva omráčené strážné), případně s temným twistem ve finální třetině.

Snaha podbízet se mladším ročníkům je až násilná. Spider-Man je cool za všech okolností, ze záporáků si nic nedělá, je prostě „free“. Pro toho, kdo ještě jezdí na skatu a rebeluje proti rodičům, půjde zřejmě o ideálního hrdinu. Na mě působil Spidey občas jako pouhý drzý a namyšlený spratek.


Pozornější se pak neubrání jisté škodolibosti během nejslabších scenáristických chvilek. Například při výpadku proudu, kdy dvě letadla míří naslepo proti sobě (lze vymyslet v téhle situaci větší klišé?) nebo když jedna z postav při pádu letadla uploaduje na internet soubor, přičemž tak činí někdy v roce 2000 (datum ve filmu explicitně vyjádřeno není, ale dá se poměrně lehce dopočítat). Snímek je také až přehnaně doslovný a pokud je třeba nějakou situaci vysvětlit, vysvětluje se hned několikrát.

Přestože vyznívá recenze spíše kriticky, celkový dojem je vesměs pozitivní. Webb si naštěstí drží dobré tempo. Hlášek je tolik, že i když se jich polovina míjí účinkem, pořád je čím se bavit. Příběh rozhodně (navzdory logickým lapsům) stojí za vyslechnutí a finální třetina je naštěstí tím nejlepším z celého filmu. Vypíchnout si zaslouží i Dane DeHaan (Kronika), který možná vypadá jako mladší klon Leonarda DiCapria, nepostrádá ale osobité charisma. A i soundtrack, jakkoli neoriginální, pěkně šlape a pomáhá celému filmu nestagnovat a řítit se vstříc strhujícímu finále.

Oproti jedničce nabízí Amazing Spider-Man 2 značný pokrok. Do budoucna by si to jen chtělo ujasnit, zda má být cílen na fandy komiksu, teenagery nebo starší diváky. Zvolený kompromis působí poněkud schizofrenním dojmem a pokud se jednička zavděčila hlavně mladým, dvojka už to bude mít mnohem složitější. Pro každého je tu něco, ale celek vlastně není pro nikoho. Silné detaily a příslib vzrůstající kvality přesto nakonec převáží misku vah na pozitivní stranu a to navzdory skutečnosti, že snímek nabízí nejslabší potitulkovou scénu vůbec. Inu, v Sony se mají ještě od Marvelu co učit.

Hodnocení: 70%

čtvrtek 17. dubna 2014

Recenze: Pojedeme k moři

Klukovský sen je to nejkřehčí království. Dokáže překypovat energií i nezdolným nadšením, neuvědomuje si ale zrádnost reálných problémů, které ve světě číhají. Malý Tomáš by se rád se svým nejlepším kamarádem Harisem podíval k moři. Napřed je ale třeba vyřešit jednu záhadu, která obklopuje jeho vlastní rodinu.

Malý Tomáš (Petr Šimčák) by chtěl natáčet filmy a uspět v Hollywoodu jako Miloš Forman. A k tomu by se rád podíval k moři. Zatímco na dovolenou to v nejbližší době nevypadá, rodiče alespoň pořídí Tomovi kameru. Ten se okamžitě chopí příležitosti a začne natáčet svůj první velký film. V hlavních rolích rodiče, babička, nejlepší kamarád, dětská láska a jedno velké rodinné tajemství! Dvakrát do týdne se Tomášův otec někam vypaří. Podvádí mámu? Nebo je za tím něco jiného? 

Pojedeme k moři je režijní prvotinou herce Jiřího Mádla. Mádl se u publika vyprofiloval jako sympatický a schopný herec, což bohužel neznamená, že by vždy hrál jenom v dobrých filmech. Tentokrát se odhodlal k přesunu na post režie. Bylo otázkou, jak si za kamerou poradí a navíc s filmem, kde nehraje žádnou roli (což je u autorského debutu poměrně neobvyklé). Výsledkem je jedno z největších a nejpříjemnějších překvapení posledních let. 

Pojedeme k moři má prostý základ – klučinu s kamerou, jenž chce zachytit svůj svět a nechybí mu nadšení. Vše má tu správnou náctiletou naivitu, která však nikdy nesklouzne k lacinosti. Mádlovi se za pomoci vynikajících herců povedlo na plátno přenést dětský pohled na věc a oživit všechno to krásné, co máme spojené s dětstvím a prvními láskami.

K dobrému se nicméně pojí i to horší. A Mádl se překvapivě nebojí jít do vážnějších vod. Do zdánlivě prosluněného filmu s lehkostí zkušeného vypravěče míchá dramatické prvky, přesahující idylický svět základní školy. Realita tříští pohodový život dvou kluků, nedělá to ale těžkopádně. Jde o přirozený řád věcí, kdy zkrátka víte, že neexistuje nebe bez mráčků a ty temnější umí nadělat slušnou paseku. To bude pro diváky zřejmě největší šok. Nejde totiž jen o roztomilou komedii s partou dětí v hlavních rolích. Snímek nabízí i působivé dramatické scény s jednou velmi překvapivou pointou. Ne vše funguje dokonale (sem tam se nápad vyčerpá dříve, než dojde k jeho vyvrcholení) a finále je až zbytečně doslovné. Na druhou stranu lepší efektní přímočarost, než přehnaná (a nesrozumitelná) tvůrčí exhibice.


Mádl navíc projevuje nečekanou hravost i v rámci samotné režie, takže nechybí nejrůznější vtipné prostřihy či nápadité přechody. Za vše mluví již úvod, který neobsahuje klasické titulky, ale jména postav filmu - nezapomeňte, že sledujete Tomášův film a hrají v něm jeho rodina/přátelé. 

Pojedeme k moři je opravdu zajímavý kousek. Bystrý, pohotový, plný životných pravd i vzpomínek. Je nasládlý létem, chutí zmrzliny a modřinami z fotbalu. Jiří Mádl rozumně točil o tom, co je mu blízké a nejenže věděl, co chce říct, ale on to i říct dokázal. Má to jediný, zato podstatný háček...

... on to totiž není dětský film. Mladší diváci ho těžko docení, neboť pracuje spíše s nostalgií, díky níž se ve třicátníkovi ozve malý kluk toužící po dobrodružství (a neumím si z pozice rodiče představit, že bych dítě přesvědčil, aby dalo v kině hranému filmu přednost před animovaným). A starší snímek předem podcení, neboť je „od snowboarďáka“ a navíc se prezentuje jako nějaká letní pohodová blbina pro celou rodinu. Reklamní kampaň není vyloženě lživá, přesto výsledek nabízí ve své druhé půli dost odlišnou podívanou, než jak se z plakátu a trailerů jeví.

Přál bych Pojedeme k moři úspěch ze tří důvodů. 1) Aby měl Jiří Mádl peníze na další film, protože se projevil jako citlivý a schopný autor. 2) Aby lidé viděli, že u nás stále mohou vzniknout filmy, které mají světovou úroveň. 3) A hlavně je to opravdu zábavný, chytrý a dobře natočený kousek, který si diváky prostě zaslouží. Mám obavu, že je najde až o mnoho let později v televizi. Nic by mi ale neudělalo větší radost, než kdybych se mýlil. 

Hodnocení: 85%

P.S. Jde o ten typ dobře natočeného autorského filmu, který by nás klidně mohl (a doufám, že i bude) zastupovat na zahraničních festivalech.

středa 16. dubna 2014

Recenze: Transcendence

Nikdo nemůže žít věčně. Nebo může? Oblíbený Johnny Depp v ambiciózní sci-fi debutujícího Wallyho Pfistera řeší etickou otázkou, zda by měl mít počítač vědomí, ideálně lidského původu. A chce, abyste ji řešili s ním.

Will Caster (Johnny Depp, který je fyzicky ve filmu cca 20 minut) je brilantní vědec, pokoušející se o stvoření dokonalé umělé inteligence. Když je společně s kolegy blízko úspěchu, udeří skupinka radikálů, kteří pokroku nepřejí. Zničí výzkumné materiály, hodně vědců zabijí a postřelí i Willa. Zásah sice přežije, kulka ale byla radioaktivní a díky tomu má jen pár týdnů života. Jeho žena Evelyn (Rebecca Hall) proto - v naději na udržení Willa při životě - přenese jeho vědomí do počítače. Jde o dosud nevyzkoušený experiment. Will se skutečně do počítače "otiskne", je ale otázkou, do jaké míry zůstal ve formě jedniček a nul sám sebou.

Nástřel sci-fi Trascendence zní bezesporu zajímavě a podle původních odhadů měl snímek stát štědrých 150 milionů dolarů. Vzhledem k tomu, že ho produkčně zaštítil Christopher Nolan (který nějakou dobu i dohlížel na natáčení) a režii/scénář si vzal na starost Nolanův oscarem oceněný dvorní kameraman Wally Pfister, mělo studio přirozeně zájem. Dvakrát tolik, když na palubu nastoupili společně s Deppem i Morgan Freeman, Paul Bettany nebo Cillian Murphy. Nakonec přesto došlo ke snížení rozpočtu na 100 milionů a je otázkou, kam se peníze poděly.

Ve filmu totiž není nic, co by onu částku připomínalo. Výprava je spíše z průměrnějšího ranku, trikově snímek ničím nevyniká a herci, vyjma Deppa, nemohli za svůj počet minut na plátně příliš dostat. Když vezmeme třeba nedávno uvedenou (a výrazně levnější) sci-fi Looper, nebo o něco nákladnější Počátek, jeví se vedle nich Trascendence jako chudý příbuzný.


A to je příznačné pro celý film. Herecky byste matnější drahý snímek hledali těžko. Johnny Depp byl za svou kariérou 2x vyloženě znuděný - když v polovině 90 let pokoušel akčně/dramatický žánr (V poslední chvíli) a o něco později jako manžel Astronautovy ženy. Nyní si přidává třetí zářez. Ostatní, snad vyjma Rebeccy Hall, která je bohužel zase nucena tančit jak tupě scenárista píská, nemají šanci zaujmout. Jejich profilace by nezabrala ani jednu větu a většinou mají ve filmu minimum prostoru. Dokonce i jindy nepřehlédnutelný Morgan Freeman je v obsazení jaksi do počtu.

Snímek měl určité produkční problémy a několikrát byl málem zrušen. Pravděpodobně došlo i k nějakým zásadním dějovým úpravám a přetáčkám. Jinak si lze těžko vysvětlit roli Lukase Haase (Doteky osudu), který je ve filmu 4 vteřiny čistého času! V koncových titulcích má dokonce jeho postava jméno. Z filmu se jí divák nedoví. A nedoví se toho víc. Scénář totiž naprosto netuší, o čem chce vyprávět. Základní myšlenka, kterou si tvůrci „vypůjčili“ z druhého Terminátora (=počítač chce řídit svět a budovat armádu), je spojena s příběhem Ježíšova vzkříšení (nepochopení lidí a jejich agrese vedoucí ke smrti a znovuzrození hrdiny). Bylo by to v pořádku, kdyby šlo někomu fandit. Jenže díky špatnému vykreslení situace není celou dobu jisté, co chtějí vlastně tvůrci říct. Byl záměrem vnitřní konflikt, které straně vlastně fandit? Nepovedlo se. Na konci to bude divákům jedno. 

Transcendence je sci-fi bez chuti a zápachu. Žádná scéna se nevryje do paměti, žádná z postav nestojí za zapamatování. Dvouhodinová nuda, sloužící jako přehlídka nevyužitých talentů. Wally Pfister dostal jedinečnou šanci a v ničem ji nedokázal využít. Druhou nejspíš jen tak mít nebude.

Hodnocení: 40%

pondělí 14. dubna 2014

Recenze: 3 dny na zabití

Kevin Costner kdysi platit za jednu z nejzářivějších hvězd Hollywoodu. Poté natočil Posla budoucnosti a udělal tím za úspěšnou érou tlustou čáru. Nyní se pomalu vrací. Pomůže mu nový snímek z produkční stáje Luca Bessona?

Ethan Renner (Kevin Costner) je profi agent, který zabijí lidi. V tom, co dělá, umí chodit. Jak už to tak ale u podobných profesí bývá, stálo ho to rodinu. Nyní mu doktoři oznámí, že má před sebou jen pár měsíců života. Ethan proto sekne s kariérou a začne se věnovat manželce a dceři, které poslední léta zanedbával. Plány mu naruší tajemná Vivi (Amber Heard). Ta mu nabídne experimentální lék za jeho služby. A protože menší naděje je lepší než žádná, vrátí se Ethan do akce. Současně už ale znovunavázal vztahy s rodinnou, tudíž musí skloubit zabíjení lidí s povinnostmi otce/manžela.

Než vůbec začneme, je dobré si napřed pustit k 3 dnům na zabití trailer:


Studio propaluje 3 dny na zabití jako akční thriller, v němž bude Kevin Costner, podobně jako Liam Neeson v 96 hodinách (taktéž produkce/scénář Luc Besson), ve velkém kosit nepřátele. O to ale nakonec ve filmu vůbec nejde. Hlavním dějovým pojítkem je obnovování pouta otce s dcerou, přičemž akce ve filmu zabírá dost možná deset minut a skládá se z pouhých tří scén (a ano, všechny jsou vidět v traileru). Co naopak platí je to, že je hlavní hrdina bad-ass a i když Costner nedosahuje zabijácké Neesonovy aury, rozhodně mu nelze upřít charisma a je vidět, že si roli náležitě užil.

Co tedy můžete od 3 dnů na zabijí čekat? Někdy vtipné, jindy toporné sbližování otce se zpupným potomkem, pár dobrých nápadů (především způsob, jakým Ethan unáší a následně vyslýchá lidi, je výborný), nezajímavé záporáky a zcela rutinní režii, jíž si McG za rámeček nedá. Jeho žánrově spřízněný snímek Tohle je válka! hýřil podstatně větší energií, nemluvě o lépe natočené akci. Pravda, 3 dny na zabití stály jen 28 milionů dolarů, což je částka, která áčkové produkci příliš možností nenabízí. Prvních 96 hodin ale stálo ještě o 3 milionů méně.

Filmu navíc zoufale chybí lepší tempo. Nenáročná komedie nikdy nezaškodí, pokud ovšem nemá dvě hodiny. V takovém případě musíte mít k ruce opravdu dobrý scénář a to skutečně není tenhle případ. Pár svěžích scenáristických chvilek nechybí, ale jinak jde o záležitost "na klíč", která semlela typická sbližovací/rodinná klišé a jinak jede na autopilota. Působí to znuděným přístupem, kdy zkrátka někomu zbylo pár milionů v kapse, potřeboval je někde utopit a vzpomněl si na uvadající Costnerovu kariéru.


Laxní tvůrčí přístup ostatně dokládá již samotné jméno hlavního hrdiny Ethan Renner, které je kombinací jmen ústřední postavy série Mission: Impossible (Ethan Hunt) a jeho hereckého parťáka ze čtvrtého dílu (Jeremy Renner).

Filmová továrna Luca Bessona stále více připomíná cukrárnu vedenou malým obtloustlým chlapcem. Ze začátku bylo nadšení a touha užít si vše, co je po ruce. Občas se klukovské zapálení připomene (96 hodin), dítě se ale již přejedlo a unavilo. Nyní je hlavní dál produkovat, aniž by byla patrná snaha. 

3 dny na zabití není žádný filmový průser, který by diváky strašil ze spaní. Snímku by ale určitě slušelo víc přímé uvedení na video. V kinech nemá podobná podívaná moc co dělat. I navzdory výbornému Costnerovi.

Hodnocení: 50%