Recenze: San Andreas

Příběh nemá v případě San Andreas příliš smysl rozebírat. Kdo viděl 2012 nebo Den poté, bude víceméně doma: Hlavní hrdina (v tomto případě Dwayne Johnson) čelí obří přírodní katastrofě tak, že se snaží najít rodinu a dostat je do bezpečí. Skoro se zdá, že se v rámci žánru nedá vymyslet nic nového.

O to ale v tvůrcům San Andreas dle všeho ani nešlo. Podobně jako u nedávno uvedeného V oku tornáda je hlavní prezentace špičkových moderních vizuálních efektů a něco jako příběh či herecké výkony jsou podružná skupina, která není moc žádoucí, aby neodváděla pozornost od digitálních triků. Tohle není přímo výtka, pouhé konstatování.

Funguje to? Tady už se dostáváme na tenký led. Je bez debat, že se na San Andreas hezky dívá a tvůrcům slouží ke cti, že se snaží nezdržovat a až na pár momentů servírují nonstop akci, založenou na neustálých destrukcích a "máme minutu, než nás to rozmetá/zamáčkne/zaplaví" momentech. Prvek skutečnosti se ale pod nánosem umělých scén vytrácí. Je hezké vidět zkázu z celkového pohledu, diváka to ale pořádně nevtáhne. Ruční kamery by téma prodaly lépe, nemluvě o tom, že by filmu umožnily odlišit se od svých předchůdců. Takhle je San Andreas v zásadě pouhou prodlouženou rukou Emmerichových velkolepých blockbusterů (a je o to zapomenutelnější).

Z postav má člověk pocit, že už scenáristé nemohli být línější. S hlavním hrdinou (přestože je to správňák každým coulem) se přirozeně manželka rozchází, aby mohli po cestě za bezpečím opět nalézt společnou řeč. Nový nápadník se musí projevit jako hajzl a nemůže chybět nějaké to trauma, protože bez něj by hrdina nebyl kompletní. A dcera je navzdory postavě ideální hříšnice cudné a pro krizi poučené děvče. Je to tak generické, až skoro máte pocit, že postavy znáte. Podobné jste jinde viděli tisíckrát. 

San Andreas každopádně, navzdory vrcholné míře šablonovitosti, nenudí. Má tempo, někdy pobaví dobře vygradovanou scénou, jindy toporností. Většinu času se něco děje, takže i když to není chytré, aspoň to nestagnuje.

Výsledné hodnocení je ale zkreslené, neboť byl film novinářům puštěn ve 4DX kině. 3D rozměr byl tradičně po většinu času nepatrný (a tmavý, což bohužel trápí - až na IMAX - prakticky každé 3D kino) a 4DX je krásná myšlenka, ale příšerná praxe. Nápad se sálem, který je interaktivní a doplňuje to, co se odehrává na plátně, je rozhodně chvályhodný. Nemyslím, ale, že by byl vhodný pro celovečerní formát. Občas jde o příjemné zpestření (logicky nejlépe funguje sedačka ve chvílích, kdy například hrdinové letí vrtulníkem nebo jedou autem), ale proč proboha člověk cítí i zavírání dveří nebo to, když auto přijíždí na příjezdovou cestu (přičemž kamera ho sleduje zvenčí)? Doplňky v podobě blesků, pachů a vody jsou pak již vyloženě otravné. Blesky ruší, pachy (navzdory rozdílnosti scén) smrdí pořád stejně (trochu jako když se luxuje koberec) a voda na 3D brýle, to je opravdu geniální kombinace, kterou musel vymyslet nějaký nepřítel filmu.

Pohyb sedaček je navíc velmi nevhodný ve chvílích, kdy se promítaná scéna klepe. Divák nejenže tak nic nevidí z filmu, ale obtížně přečte i titulky. Po celou dobu jsem měl díky 4DX pocit, že je již tak silně popcornový snímek "speciálními sálovými efekty" ještě o něco více degradován na jistou formu pouťové zábavy. Jakoby už o samotný film ani nešlo.

Má smysl utratit za San Andreas peníze? Pokud máte slabost pro hlavního hrdinu a stačí Vám ke štěstí špičkové triky, pak určitě. V takovém případě nebudete z destrukce Los Angeles a San Franciska zklamáni. 4DX bych se ale osobně vyhnul. To je slepá ulička filmového průmyslu.

Hodnocení: 50%

Recenze: Šílený Max: Zběsilá cesta

Písek. Je všude. Celý svět jím byl pohlcen. Zůstalo jediné místo, kde je trochu zeleně - Citadela. Té vládne tyran Immortan Joe. A právě mu něco vzali. Něco, co je jeho majetek a nikdo jiný nemá právo. Za to se budou topit v krvi!

Max (Tom Hardy) kdysi přišel o celou rodinu. Od té doby bezcílně putuje krajinou a čeká, kdy se naplní jeho osud. Nevyhledává smrt. Ale ani netouží po životě. Přežívá a snaží se nebudit příliš pozornosti (ve světě, v jakém Max žije, se taková nerozvážnost většinou - a to ještě v tom lepším případě - trestá smrtí). Jednoho dne narazí na skupinu prchající pustinou ve vyzbrojeném obrněném vozidle, v jejímž čele stojí bojovná Furiosa (Charlize Theron). Ta má v patách rozzuřeného tyrana Joea a jeho vlčí smečku poslušných zabijáků. Max by rád zůstal mimo radar a do cizích věcí se nepletl. Někdy Vám ale osud takový luxus nedopřeje. A tohle je jeden z těch dnů.

Na návrat Šíleného Maxe jsme čekali HODNĚ dlouho (poslední díl s Melem Gibsonem je z roku 1985!). George Miller, autor původní trilogie a též režisér filmů Babe 2: Prasátko ve městě a Happy Feet, chtěl spustit natáčení již v roce 2003 v Namíbii. Kvůli tehdejším konfliktům v zemi ale z plánů sešlo a na filmu se nepracovalo dalších šest let. Poté se Gibson dostal pro své antisemitské výroky na černou listinu a Miller s ním odmítl pracovat. Když už konečně padla první klapka nového Maxe, začaly kolovaly zprávy, že jsou herci vyčerpaní a natáčení označují za noční můru. Všechno naznačovalo průšvih. Někdy se ale ty nejlepší kousky rodí v bolestech. Na place kultovní Apokalypsy Francise Forda Coppoly prý panovalo hotové šílenství a z filmu se nakonec stala nadčasová klasika. Přestože se v to odvážil věřit málokdo, i nový Max má nakonec tímhle směrem nakročeno.

Miller se totiž vybičoval k naprosto neuvěřitelnému výkonu. Skoro to vypadá, jako by si celých 30 let šetřil energii právě na tenhle film. Hned zkraje je nasazeno téměř infarktové tempo (což podporuje fantasticky dravý soundtrack od Toma Holkenborga aka JunkieXL) a z plynu se poprvé sundá noha až v nějaké devadesáté minutě, aby si mohly postavy trošičku popovídat a my se jim lépe dostali pod kůži. Dialogových pasáží je i tak minimum. Prim hrají do nejmenšího detaily kompozičně propracované akční scény, v nichž kaskadéři hrdě vztyčují (a naprostým právem) prostředníček vstříc všem CGI ptákovinám, které si myslí, že jedničky a nuly mohou trumfnout fyzickou práci. Nemohou. Zběsilá cesta názorně ukazuje, o kolik je práce v terénu pro kameru (i divácké oko) vdečnější.

Herci podle očekávání hrají druhé housle, své party ale zvládají a jsou ve svém minimalismu a prostých "jdu jedním směrem" motivech velmi přesní. Což platí pro hrdiny i záporáky... i když, ono podobné označení je trochu nepřesné. Dobro a zlo v postapokalyptickém světě vlastně neexistují. Zůstala jen touha po přežití a základní pravidlo, že větší ryby žerou ty menší. Max v úvodu filmu říká "Nevím, jestli jsem se zbláznil, nebo se zbláznili všichni ostatní". Zbláznili se úplně všichni. ŽÁDNÁ postava není normální. Odráží svět, v němž žijí. A ač je to svět de facto pustý, kameraman Johna Sealea přímo čaruje při snímání bezútěšné reality, takže je opravdu nádherná na pohled. 

Zběsilá cesta rozhodně není bezchybný film. V druhé půli se možná až příliš zvolní tempo a ani precizní finální smršť nedokáže zakrýt, že první polovina je z akčního hlediska větší nářez. Menším zklamáním může být i fakt, že Max není zdaleka tak důležitý, jak název filmu naznačuje. Tuhle podívanou řídí (obrazně a často i doslovně na plátně) ženy, o které tu jde především.

Hlavní je každopádně to, že tak osobitou akční vizi bez kompromisů jsme tu neměli... no, od prvního Matrixu. Zběsilá cesta je zhmotněná myšlenka, uchopená pevnou rukou a podaná bez zaváhání. Nechápu, jak se Millerovi povedlo, že dokázal po třech filmech pro děti získat od studia 150 milionů dolarů na podívanou, v níž budou hrát hlavní role polonahé modelky, šílení lidé (bez výjimky, tady vážně nikdy není normální) převážně písečná krajina, kytara=plamenomet a tuna mrtvol. V Hollywoodu podobným zběsilým žánrovkám dávno nepřejí. Stal se malý zázrak a vyšlo to. Díky!

Hodnocení: 95%