čtvrtek 19. července 2012

Recenze: Temný rytíř povstal

S velkou mocí přichází veliký pád. Do Gothamu vstupuje nejnebezpečnější zločinec, jaký kdy žil. Christopher Nolan finišuje velkolepou trilogii, jíž posunul hranice komiksového žánru.

Od smrti Harveyho Denta je Gotham v bezpečí. Batman (Christian Bale) na sebe vzal vinu za jeho smrt, aby nechal žít legendu a nevyšlo najevo, že se z „bílého rytíře“ stal vraždící maniak. Tím maskovaného hrdinu odsoudil k zániku, umožnil však to, aby vešel v platnost Dentův zákon. Díky němu se do vězení dostala ta největší spodina města. Po osmi letech klidu, kdy žil Bruce Wayne v ústraní, do Gothamu přichází Bane (Tom Hardy). Má jediný cíl: srazit celé město na kolena a jeho obyvatele odsoudit k záhubě. Brutálně prosté a účinné.

V posledních letech se komiksový žánr rozrostl do takové míry, že už začíná s přehledem (pokud jde o tržby v kinech) vládnout na pomyslném potravním řetězci. Pryč jsou doby, kdy platily komiksy za okrajové zboží, jemuž nebyla věnována o nic větší péče, než akčním béčkům s Michaelem Dudikoffem. Devadesátá léta byla doslova přecpána lajdáckými adaptacemi a teprve až příchod Spider-Mana (2002) Sama Raimiho ukázal světu, že se správným rozpočtem a zkušeným tvůrčím týmem může podle komiksu vzniknout něco opravdu dobrého, co nejen extrémně vydělá, ale nabídne i plnohodnotný filmový zážitek.

Raimiho Spider-Man se držel stylu předlohy – hodně barev, nadsázky a nezbytné naivity, která vždy k superhrdinům tak trochu patřila. Od té doby studia věnují komiksům obrovskou péči a do jisté míry jsou využívány principy, jaké Raimi pavoučkem stanovil. Opisují v podstatě všichni – až na Christophera Nolana. Již jeho Batman začíná (2005) překvapil tím, že klasické schéma dosadil do realistických kulis a nebál se konfliktů, jichž jsme obvykle svědky v závažnějších žánrech.

Navzdory tomu byl první Nolanův Batman poměrně tradiční komiksovkou. Teprve až Temný rytíř (2008) posunul hranice. Nolan se vykašlal na komiks a natočil epické drama, které neslo podobnou tíživost a velkolepost, jako třeba Kmotr Francise Forda Coppoly (kdyby v hlavní roli byli obyčejní chlápci, moc by se nezměnilo). Už to nebyl film o Batmanovi. Byl to příběh města plného mafiánů, kde se skupinka odvážlivců musí postavit korupci. Odvážný tah, nechat vyhrát syrovou realitu nad líbivou fikcí, se vyplatil. Temný rytíř je dnes nejlépe hodnoceným komiksovým filmem vůbec.


A zůstane tomu tak i po premiéře Temný rytíř povstal (2012), přestože jde prozatím o nejlepší velkorozpočtový hollywoodský počin letošního roku. Trojka nese silný rukopis svého autora, který nutně nepotřebuje akci, aby mu film takzvaně šlapal. Zatímco dvojkou zmítal chaos rozpoutaný opojně šíleným Jokerem, trojkou tepe neklid časované bomby, na jejíž spoušti má prst racionálně chladný Bane. V rámci výraziva se Bane přirozeně rovnat Jokerovi nemůže, ale to vychází ze samotné podstaty postavy. Je to rozumný ústupek geniálnímu výkonu Heatha Ledgera. Jakýkoli expresivnější záporák (třeba Hádankář) by čelil přímému srovnání s Jokerem, ale Bane je natolik odlišný, až si vytváří vlastní kategorii. A v ní Tom Hardy kraluje stejně jako Ledger.

V rámci nových postav je třeba zmínit i Anne Hathaway v roli Catwoman. Směr, jakým kdysi postavu navedla Michelle Pfeiffer, se v následujících letech nepovedlo využít a když konečně došlo na vlastní film, byla zničena reputace postavy i herečky, která ji hrála. Hathaway pojala roli po svém a vytvořila prototyp silné antihrdinky, od které by se každý muž rád nechal okrást. Hathaway možná není největší kráska Hollywoodu, je ale bez debat jednou z těch, které mají největší šmrnc.

Nolan se může tradičně opřít o extrémně vyladěný vizuál, který dokonale propojuje hudbu a obraz. Pohrávání si s detaily, gradace napětí, pečlivé vystavění scén či nenásilné vsunutí vtipů. S tím vším si Nolan pohrává s lehkostí, jaká téměř zahanbuje většinu jeho kolegů. Výsledek je o to působivější, že se Nolan (podobně jako Ridley Scott) cíleně vyvaruje digitálním trikům, díky čemuž vám nejedna scéna (za všechny jmenujme v traileru provařený pád stadionu) doslova srazí čelist na zem.

Potěší i komplikovaná (a přesto přehledná) střihová skladba, v níž tvůrci hladce propojují osudy jednotlivých postav a umožňují i těm nejmenším figurkám, aby si prožily svých „pět minut slávy“. Příběh je opět o něco komplikovanější a vrstvenější, než jsme v komiksových filmech zvyklí (marvelovky vedle obou dílů Temného rytíře vypadají jako cvičení náctiletých scenáristů) a komu se líbila dějová rozmáchlost předchozího dílu, toho ani trojka svým záběrem nezklame.


V čem je tedy háček? Finále mělo být zdrcující ukázkou toho, že když hrdinové padnou, svět padne s nimi. Žádné vytáčky. Do dvou třetin se mustr daří plnit a často budete na vážkách, jak to celé skončí. Ve finále ale jakoby si Nolan vzpomněl, že v prvé řadě vlastně točí komiks podle hollywoodských pravidel. A film změní směr. Ne, že by snad Temný rytíř povstal končil vyloženě špatně. Je v něm tolik milých „uzavíracích“ scén, že se díky nim budete usmívat ještě hodně dlouho po odchodu z kina. Jen ona pravá osudovost se vytratila a nahradilo ji hravé finále ve stylu Dannyho parťáků. Po všem, čím si Batman prošel, je to jednoznačný krok zpátky.

Navzdory závěrečnému klopýtnutí je Temný rytíř povstal nejen důstojným, ale ba přímo vynikajícím završením velkolepé trilogie, která posunula hranice komiksu zase o něco dál. Jsem upřímně zvědavý, s čím přijdou filmaři příště. A vůbec bych se nezlobil, kdyby byl Nolan zase u toho.

Hodnocení: 90%

neděle 8. července 2012

Recenze: Konfident

Jiří Mádl nás slyší a pokud si nedáme pozor, lehce skončíme v chládku. Upřímná pohlednice z komunistické éry je ukázkou toho, že i omšelé téma lze zpracovat svěže a napínavě.

Hrdina filmu Konfident (2012) Adam (Jiří Mádl) pracuje po absolvování základní vojenské služby jako dispečer na sportovním letišti poblíž někdejší západní hranice Československa. Aby zachránil svou lásku Evu (Michaela Majerníková) proti machinacím STB, je nucen se připojit k ďáblovi. Začne odposlouchávat lidi a stává se členem systému, který všechny ohrožuje. Včetně jeho samotného.
  
Konfident je dalším příspěvkem do rodiny československých reflexí komunistického režimu, v němž žádná z postav nemůže být vyloženě dobrá, protože jí to doba nedovolí. Podobných příběhů zná kinematografie bezpočet, přičemž ne vždy se vstup do téhle řeky vydařil. Tvůrci Konfidenta naštěstí chytře volí režim jako rámcové zlo, jež může vládnout všude a v prvním plánu pracují hlavně s příběhem mladého muže, který je proti své vůli chycen do honu na čarodějnice. Zaměření se na ryze osobní notu jednotlivce filmu jednoznačně prospívá. Skrze něj lépe vnímáme strach a paranoiu doby, poznáváme miniepizodky lidí, kteří buď plavou s proudem, nebo se (neúspěšně) snaží vzdorovat a to bez zbytečného dramatizování či zjednodušování situace. Někdy je zkrátka třeba přijmout nelehkost bytí.

Režisér Juraj Nvota (Kruté radosti / 2002) velmi dobře pracuje s atmosférou, díky čemuž snímek krásně graduje a doslova ucítíte na krku hrdiny těsnou smyčku, jež se (přes všechny snahy) postupem času stále více utahuje. V rámci vykreslení komunistického režimu jde o jeden z nejzdařilejších porevolučních filmů vůbec (výprava je takřka bezchybná) a stejnou chválu lze pět na obsazení – počínaje Jiřím Mádlem v hlavní roli, pokračujíc rázným Ondřejem Vetchým v roli „normalizační svině“ a konče výborným slizkým kariéristou v podání Jana Budaře.


Obsazení je (vzhledem ke koprodukčnímu charakteru filmu) slovensko-polsko-české, což má občas tu nemilou dohru, že není všem postavám úplně rozumět (polskému členovi STB jsem rozuměl maximálně polovinu slov).

Postav je tu skutečně mnoho a přestože není vyprávění úplně nejplynulejší (často sledujeme spíše náhodné fragmenty, nežli ucelený příběh), je zajímavé sledovat téměř každého, kdo se filmem mihne. Z obsazení Mádla do titulní role navíc plynou hned dvě výhody. V prvé řadě jde o zřejmě nejpřirozenějšího českého mladého herce současnosti, takže se může režisér opřít o jeho herectví i v těch nejslabších scenáristických chvílích. V druhé řadě může Mádlova popularita pomoci mladým divákům v pochopení pro ně neznámého režimu (protože jinak by nejspíše na podobný typ filmu nešli).

Kde Konfident nejvíce ztrácí? Nepřekvapivě v rovině scénáře, respektive dramaturgii. Těžko si lze vysvětlit, jak se skupinka rozumných filmařů dopracuje k tomu, že je logická pasáž, v níž hrdina najde u sebe doma štěnici, ustřihne ji a „strana“ mu ji příští den dá na to samé místo znova. Nemůžu si pomoci, ale kdyby STB opravdu jednala takhle pitomě, musela by strana padnout po jednom týdnu. Po celou dobu, i přes vysoko nasazenou technickou kvalitu, jsem se navíc nedokázal zbavit pocitu, že by epizodicky koncipovanému scénáři více slušela seriálová forma, nežli filmová (což podporuje i zkratkovité vykreslení určitých postav).

Konfident není bezchybný a v jeho dějových kličkách bychom našli nejednu dramaturgickou mezeru. Coby celek ale tahle „stopa“ z dob minulých funguje více než dobře a pokud jí budeme vyčítat nedotažený scénář, musíme stejnou měrou vyzdvihnout vynikající atmosféru, přesné obsazení jednotlivých postav a doladěný vizuál, díky nimž snímek vypadá velmi profesionálně. Nic z toho není v československém filmu samozřejmostí.

Hodnocení: 75%