Hrdina filmu Konfident (2012) Adam (Jiří Mádl) pracuje po absolvování základní vojenské služby jako dispečer na sportovním letišti poblíž někdejší západní hranice Československa. Aby zachránil svou lásku Evu (Michaela Majerníková) proti machinacím STB, je nucen se připojit k ďáblovi. Začne odposlouchávat lidi a stává se členem systému, který všechny ohrožuje. Včetně jeho samotného.
Konfident je dalším příspěvkem do rodiny československých reflexí komunistického režimu, v němž žádná z postav nemůže být vyloženě dobrá, protože jí to doba nedovolí. Podobných příběhů zná kinematografie bezpočet, přičemž ne vždy se vstup do téhle řeky vydařil. Tvůrci Konfidenta naštěstí chytře volí režim jako rámcové zlo, jež může vládnout všude a v prvním plánu pracují hlavně s příběhem mladého muže, který je proti své vůli chycen do honu na čarodějnice. Zaměření se na ryze osobní notu jednotlivce filmu jednoznačně prospívá. Skrze něj lépe vnímáme strach a paranoiu doby, poznáváme miniepizodky lidí, kteří buď plavou s proudem, nebo se (neúspěšně) snaží vzdorovat a to bez zbytečného dramatizování či zjednodušování situace. Někdy je zkrátka třeba přijmout nelehkost bytí.
Režisér Juraj Nvota (Kruté radosti / 2002) velmi dobře pracuje s atmosférou, díky čemuž snímek krásně graduje a doslova ucítíte na krku hrdiny těsnou smyčku, jež se (přes všechny snahy) postupem času stále více utahuje. V rámci vykreslení komunistického režimu jde o jeden z nejzdařilejších porevolučních filmů vůbec (výprava je takřka bezchybná) a stejnou chválu lze pět na obsazení – počínaje Jiřím Mádlem v hlavní roli, pokračujíc rázným Ondřejem Vetchým v roli „normalizační svině“ a konče výborným slizkým kariéristou v podání Jana Budaře.
Obsazení je (vzhledem ke koprodukčnímu charakteru filmu) slovensko-polsko-české, což má občas tu nemilou dohru, že není všem postavám úplně rozumět (polskému členovi STB jsem rozuměl maximálně polovinu slov).
Postav je tu skutečně mnoho a přestože není vyprávění úplně nejplynulejší (často sledujeme spíše náhodné fragmenty, nežli ucelený příběh), je zajímavé sledovat téměř každého, kdo se filmem mihne. Z obsazení Mádla do titulní role navíc plynou hned dvě výhody. V prvé řadě jde o zřejmě nejpřirozenějšího českého mladého herce současnosti, takže se může režisér opřít o jeho herectví i v těch nejslabších scenáristických chvílích. V druhé řadě může Mádlova popularita pomoci mladým divákům v pochopení pro ně neznámého režimu (protože jinak by nejspíše na podobný typ filmu nešli).
Kde Konfident nejvíce ztrácí? Nepřekvapivě v rovině scénáře, respektive dramaturgii. Těžko si lze vysvětlit, jak se skupinka rozumných filmařů dopracuje k tomu, že je logická pasáž, v níž hrdina najde u sebe doma štěnici, ustřihne ji a „strana“ mu ji příští den dá na to samé místo znova. Nemůžu si pomoci, ale kdyby STB opravdu jednala takhle pitomě, musela by strana padnout po jednom týdnu. Po celou dobu, i přes vysoko nasazenou technickou kvalitu, jsem se navíc nedokázal zbavit pocitu, že by epizodicky koncipovanému scénáři více slušela seriálová forma, nežli filmová (což podporuje i zkratkovité vykreslení určitých postav).
Konfident není bezchybný a v jeho dějových kličkách bychom našli nejednu dramaturgickou mezeru. Coby celek ale tahle „stopa“ z dob minulých funguje více než dobře a pokud jí budeme vyčítat nedotažený scénář, musíme stejnou měrou vyzdvihnout vynikající atmosféru, přesné obsazení jednotlivých postav a doladěný vizuál, díky nimž snímek vypadá velmi profesionálně. Nic z toho není v československém filmu samozřejmostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat