úterý 4. března 2014

Recenze: 300: Vzestup říše

To poslední, co jsem si z původní Třístovky Zacka Snydera pamatoval, byly ženy. Prim hrál testosteron, vystylizovaná brutální akce a stylové zpomalovačky. Druhý díl je na tom přesně obráceně. A ještě se topí v digitální krvi.

Filmová řež 300: Bitva u Thermopyl znamenala menší revoluci. Snímek vycházel z poměrně prostého a zdánlivě nezfilmovatelného komiksu, tvůrci se rozhodli vsadit na vrcholnou míru stylizace, obnažená mužská tělo a krev. Výsledkem byla brutální adaptace, která se jevila téměř produkční sebevraždou. Nebyl to typický komiksový film a ani s historickým žánrem neměl příliš společného. Byl něčím novým. A to něco se trefilo do vkusu diváků, kteří v pokladnách kin nechali téměř půl miliardy. O dvojce bylo záhy rozhodnuto, počkat jsme si na ni ale museli osm let. Částečně i proto, že se hledala cesta, jakým způsobem vlastně na původní Třístovku navázat.

Nakonec tvůrci zvolili takzvaný sidequel, což znamená, že se film odehrává víceméně ve stejnou dobu, jako jeho předchůdce, akorát na jiném místě. Nečekejte nicméně návrat charismatického Gerarda Butlera a jeho tlupy. Ti mají skutečně jen okrajové místo, dotvářející linie nového příběhu. Nová Třístovka se zaměřuje na moře, kde řecký generál Themistokles (Sullivan Stapleton) svádí bitvu s perskou flotilou, kterou vede bojovná Artemisia (Eva Green). Xerxes (Rodrigo Santoro) má ve filmu opravdu jen symbolickou roli, jakkoli se nás plakáty snaží přesvědčit o opaku.

Hlavní záporačkou filmu je totiž Artemisia a je to jenom dobře, protože v ní Green našla poměrně zajímavý balanc mezi sexy babou a válkou ošlehanou psychopatkou, což z ní dělá zcela bez debat nejzábavnější postavou filmu. Stapleton je jejím přesným opakem. Nezajímavý, necharistmatický, ani ta fyzička není nijak úžasná. Matný dojem není dán jen tím, že převzal otěže po Butlerovi, který jedničku táhl na svých bedrech. Themistokles je svým optimistickým přístupem a duší politického stratéga téměř za skauta. A to zkrátka není nejvděčnější škatulka pro dravého hrdinu v bitevním poli.


Děj víceméně kopíruje první díl, jen se změnilo prostředí. Moře rozhodně není špatná lokalita, ale po chvíli se zají a akci chybí větší rozmanitost. Extrémně rušivá je digitální krev. A teď pozor. Nevadí mi krev jako taková. Třeba čtvrtý Rambo mě svým absurdně důsledným tahem na brutální strunu bavil. A s původní Třístovkou jsem neměl sebemenší problém. Ve Vzestupu říše ale tvůrci vsadili na přehnané množství okatě digitální krve. Je to očividná inspirace seriálem Spartakus: Krev a písek, který se zase inspiroval v Bitvě u Thermopyl. Někdo to může vnímat jako uzavření kruhu.

Vzestup říše nakonec působí tak trochu jako remake původního filmu. A jak už to tak s remaky bývá, jde o slabší verzi. Pánové nejsou tentokrát zdaleka tak impozantní (Řekové logicky nemají fyzičku Sparťanů), bitvy na moři se po chvíli okoukají a hlavní hrdina na to prostě nemá. Chlapský film nakonec táhne žena. Eva Green je jednoznačně tím nejlepším, co druhá Třístovka nabízí. Škoda, že není Vzestup říše hlavně o ní. V takovém případě mohlo být hodnocení o dost vyšší.

Hodnocení: 50%

P.S. 3D je velmi slušné, novinářská projekce nicméně byla v IMAX kině, kde každé 3D vypadá o poznání lépe, než v běžných multikinech. A kvůli Vzestupu říše mimochodem odstoupil režisér Noam Murro od režie páté Smrtonosné pasti. Pochybuji, že by ji natočit výrazně lépe.

P.P.S. A tečka pro pány - Eva Green má ve filmu full frontal.

2 komentáře:

  1. Full frontaly Evy Green detailne rozebereme u Fuky prosim. Jinak dobry.

    OdpovědětVymazat
  2. Naopak full frontaly jsou důležitou součástí každé dobré recenze, zvlášť když kde o Evu Green.

    OdpovědětVymazat