Recenze: Asterix a Obelix ve službách jejího veličenstva ve 3D

Jsou jediná galská vesnička, která dokáže odolávat nájezdům Césarových vojsk. Tentokrát ale nejde o potrhlé Galy. Tam už to "Julek" dávno vzdal. Tentokrát je třeba vyrazit za čerstvými Římany do Británie.

Ti Britové jsou blázni. Místo, aby si své problémy vyřešili sami, poprosí malého Gala Asterixe a jeho věrného přítele Obelixe, aby jim dodali kouzelný nápoj, kterým budou moci odrazit nájezd mocechtivého Césara. Jak už to tak u adaptací evropských komiksů bývá, filmařům nicméně přišel jeden komiksový sešit na celovečerní film málo a proto navíc vnořili zápletku s Normanďany, kteří hledají strach, protože věří, že budou díky němu moci létat.

Točit hrané adaptace kreslených komiksů/seriálů je poměrně ošidná disciplína. Hrané filmy totiž mají zákonitě jiné vypravěčské postupy, než ty kreslené a v důsledku toho často vznikají hybridy, které se nezavděčí nikomu (viz třeba hraný Garfield). Ideálním přístupem je nesnažit se kopírovat originál, ale přijít s vlastním pojetím. To se do jisté míry povedlo hranému Asterixovi. Tedy, alespoň zpočátku. Jednička své kořeny nezapřela, přesto jste nemuseli znát předlohu, abyste se u filmu dobře bavili. Snímek fungoval velmi dobře sám o sobě. Dvojka už byla šitá na míru fanouškům, tam kde ale komiksy hýří svojí jedinečnou poetikou, tam tvůrci přitlačili na strunu parodie. Výsledek byl filmový ekvivalent teorie chaosu, jako zábavná jednohubka fungoval ale víceméně bez problémů.

Trojka s podtitulem Olympijské hry hraničila se znásilněním předlohy. A čtyřka v trendu pokračuje.

Kde začít. Těch bolestí je tolik, že by je neustál ani na rány imunní Rocky Balboa. Začneme Asterixem. V prvních dvou epizodách se ho zhostil neodolatelným způsobem Christian Clavier. Pro trojku však již svolný nebyl (dal přednost serióznějším rolím) a vystřídal ho Clovis Cornillac, jehož pojetí Asterixe připomínalo něco velmi nemocného. Tvůrci proto předali štafetu dále, ani v případě čtyřky ovšem nevolili nejmoudřeji. Tentokrát hraje Asterixe Edouard Baer, který je o něco méně strašný, než Cornillac, ale ani to největší strniště nemůže zakrýt fakt, že jde o téhož herce, který se v Misi Kleopatra ujal role smolařského Otise. Castingový tah hodný zdrogovaného producenta.

Režisér Laurent Tirard si očividně s látkou nevěděl rady. I když na sebe vrství scény v určité logické návaznosti, naprosto jim chybí timing. Většina gagů vyzní do ztracena a nepochybně drahá a pěkná výprava je zoufale prázdná a bez nápaditých detailů. V pořadí již čtvrtý Asterix často dává vzpomenout na druhé hrané Flinstoneovy: Hezky zabalené nic, z něhož se vytratilo kouzlo předlohy, přirozenost nahradila afektovanost a dokonce i ty roztomilé slovní kotrmelce jsou nenávratně fuč. Zůstala skořápka pro nejmenší, kteří se budou bavit čistě proto, že je to barevné a 3D.  Smutné.

Ani ty propojené komiksové linie nedrží pohromadě. Nomranďané nemají na hlavní zápletku naprosto žádný dopad. Většina scén s nimi je křečovitě nudná (i když „Kill Bill“ pochod má šanci vyvolat úsměv) a již tak zbytečně dlouhý film svou přítomností ještě natahují. Čtvrtý Asterix a Obelix má neuvěřitelné 2 hodiny, subjektivně se zdá ale minimálně tři hodiny dlouhý.

Kapitolou samou pro sebe je český dabing, v němž se český distributor pokusil "vynalézavě" nahradit originální britský přízvuk jakousi podivně šmatlavou mluvou (viz trailer) a výsledek se nedá poslouchat. Je tedy dost dobře možné, že by film nepůsobil tak hrozně, kdyby byl uváděn v originále.

Po dlouhé době se mi stalo, že jsem měl obrovskou chuť z projekce odejít, protože film zkrátka v žádném ohledu nefungoval (a omluvná věta „je to určené pro děti“ zde nemá své místo, neboť to neplatí o předloze ani kreslených filmech). Závěrný popsong už je jen posledním hřebíčkem do galské rakve (kde jsou ty časy, kdy se na konci Asterixe zpívaly bardské písně u ohně). Podobně otravný byl letos pouze Hotel Transylvánie. Tam se ale tvůrci zmohli aspoň na pár výborných gagů. Nový Asterix postrádá i tohle málo. Ti Francouzi sou blázni. Asi jim došel kouzelný nápoj.

Hodnocení: 30%

P.S. První díl jsem viděl naposledy v době premiéry a měl na něj poměrné dobré vzpomínky. Schválně jsem si ho dal po projekci znovu a stále to vidím na solidních sedmdesát procent, přičemž jsem si současně oživil i mladistvou vášeň pro Laetitiu Castu v roli Falbaly. A internet ji znásobil.