pondělí 8. října 2012

Recenze: Hotel Transylvánie

Kdysi měl Drákula incident s lidmi a od té doby se jich straní. Aby nabídl bezpečné útočiště i ostatním monstrům (a své vlastní dceři), postaví uprostřed strašidelných lesů hotel, v němž mohou být jemu podobní sami sebou.

Jednoho dne se však do hotelu omylem připlete i mladý energický klučina Johnny. Aby Drákula prekérní situaci zamaskoval (kdyby monstra zjistila, že je v hotelu člověk, utekla by a už nikdy se do něj nevrátila), začne vydávat Johnnyho za vzdáleného příbuzného Frankensteina. A vzhledem k tomu, že je Johnny zhruba stejně starý, jako Drákulova dcera, dvojice se do sebe přirozeně zakouká.

Hotel Transylvánie (2012) nabízí poměrně originální "hotelový" základ, což dalo svým tvůrcům řadu možností. Mohli si vyhrát s personálem i vybavením a vytvořit originální variace na známé téma. Do jisté míry se to povedlo využít - v hotelu obsluhují zpomalené zombie, jako budíček na pokoji je ukecaná lebka, místo štítků "nerušit" jsou na dveřích mluvící hlavy atd..

Háček je v tom, že tohle je zhruba to jediné, co lze na filmu opravdu pochválit (a ještě toho není tolik, aby šlo výlet do animované Transylvánie absolvovat bez hlasité zívání). O kolik zajímavější je prostředí, o to nudnější je děj a jeho vývoj. Není tu vůbec nic, co by člověka překvapilo, vyjma věcí, které nedávají moc smysl (člen personálu bez zjevného důvodu vzdoruje nadřízenému, lidem nevadí, když vidí skutečná monstra a podobně). Stěžejní dějové body jsou, že otec musí nechat dceru uletět z hnízda, dcera pozná význam pravé lásky a skupinka (v tomto případě monster) se naučí tolerovat cizince. A je to taková nuda, jak to zní.


Snímek navíc trpí syndromem současné televizní produkce Disney Chanel, což znamená, že je film hrozně rychle nastříhaný a pokud jde o emoce, nuceně tlačený podle jednoduché logiky "jak se to scenáristům hodí". Není neobvyklé, aby se z minuty na minutu měnily motivace postav, takže kdo se ještě před chvílí k smrti nenáviděl, ten náhle může aspirovat na BFF.

Dost možná filmu ubližuje i znuděný český dabing, který (pokud mohu soudit z originálního traileru) očividně u řadu postav ignoruje jejich přízvuk. A třeba (ale to už opravdu hádám) je i příčinou toho, že hudební vložky jsou pravděpodobně to nejstrašnější, co jsem v animovaném filmu za posledních 10 let viděl.

Hotel Transylvánie určitě funguje v té rovině, že nejmenší děti se bavit budou, neboť je to rychlé a barevné a 3D. Pro starší tu ale moc nezbylo. Což můžete na druhou stranu, pokud jste rodič, brát jako pozitivum, neboť je to přesně obrácená situace, než u nedávného Norman a duchové (2012).

Hodnocení: 50%

Žádné komentáře:

Okomentovat