sobota 30. března 2013

Recenze: Dead Space 3 (Playstation 3)

Isaac Clarke se vrací, aby nadobro zúčtoval s Markerem, necromorphy a bláznivými uctívači, kteří věří, že změna v monstra je znovuzrozením, které nás sjednotí. Proč jim to brát, když nám to může nabídnout nějakých 15 hodin herní zábavy. Moment, opravdu 15?! Ok, nebudeme lhát. Je to trochu složitější.

Předně je třeba si uvědomit, KÝM Dead Space 3 je. Je pokračovatelem temné, mrazivé a spíše plíživé jedničky? V minimální míře. Ozvěny to jsou v podobě prázdně vypadajících chodeb a mrtvolách, které v nepřirozených polohách „zdobí“ kulisy, ale útoky jsou dravější a častější. Jde se tedy ve stopách frenetičtější dvojky? I to úplně neplatí. Ta díky většinovému zaměření na interiéry byla přeci jen méně nápaditá, pokud šlo o lokace. Pořád se svým způsobem držela při zemi a hrála na tísnivost. Trojka už se nejvíce podbízí všem. V první půli připomíná oba své předchůdce, aby se v té druhé přehoupla do něčeho „jako Lost planet“ (tedy častý boj na otevřeném prostranství ledové planety). Chyba? Pro hororové nadšence nejspíš ani ne. Všechen ten sníh a bezvýchodnost chladné mlhy totiž dává (v dobrém slova smyslu) vzpomenout na Carpenterovu Věc. A úzké koridory zase (stejně jako předchůdci) evokují legendárního Vetřelce. Vypadá to na ideální hororové spojení, že? Mohlo být, chybělo málo.

Nejsem si jistý, kdo je za největší fail hry zodpovědný, ale faktem zůstává, že hra má problém s přílišnou délkou. Ano, slyšíte správně. To, po čem herní fanoušci běžně volají, je zde Achillovou patou.

Tvůrci chtěli nabídnout rozsáhlejší hru, v níž bude mít hráč možnost voleb. Nechybí proto řada vedlejších úkolů, i možnost se vracet ve vlastních stopách. A k tomu jakoby někdo z týmu řekl „když už se jde vracet, nevyužijeme to?“, díky čemuž je prakticky celá druhá polovina hry o tom, že se člověk ustavičně vrací nějakou lokací, případně ji kvůli rozmístěným úkolům projde i několikrát! Samotné lokace jsou navíc hrubě zdržovací, takže je běžné, že přechod z jedné sekce do druhé zahrnuje následující systém: Vejdete do chodby, vejdete do výtahu – LOADING - vyjedete výtahem, vyběhne na vás 10 potvor, místnost s výtahem opustíte – LOADING - vejdete do chodby, projdete ji do další místnosti, znovu 10 potvor, znovu výtah – LOADING - znovu chodba, znovu místnost s 10 potvorami a KONEČNĚ kýžená lokace. Chvílemi mi vážně přišlo, že si ze mě tvůrci dělají legraci. Když se něco podobného opakuje již po páté, případně se znovu vracíte do stejných (případně jiných, které se ovšem díky nepříliš nápaditému designu interiérových chodeb a mezimístností zdají totožné), hra začne být vyloženě otravná.


Výsledných 15 hodin hraní by se tak bez zbytečného zdržování a nesmyslného „tam a zpátky“ mohlo smrsknout na 10. Což by pořád byla solidní dávka na podobný typ hry. Dvakrát tolik, když je zábava sbírat bonusové předměty, neboť hra nově nabízí systém vlastní výroby zbraní, který je velmi chytlavý a dává netušené možnosti. Navíc se po dohrání odemknou hned 4 lákavé herní módy (přičemž jeden je pojmenován classic a je koncipovaný tak, aby vám co nejvíce přiblížil atmosféru prvního dílu).

Hra nemá špatný příběh, dobře se hraje, vypadá obstojně, novinky fungují, atmosféra nechybí, ale to natahování začne být až neúnosné a jen díky němu jsem byl od určité chvíle dost na vážkách, zda chci Dead Space 3 vůbec dohrát. Což je ohromná škoda, protože ve všech ostatních ohledech jde o zatraceně dobře odvedenou práci. Takhle musím neradostně konstatovat, že trojka v mém osobním žebříčku zaostává nejen za svými předchůdci, ale dokonce i za Wii a Android odbočkami.

Tak snad příště…

Hodnocení: 60%

Za zapůjčení hry k recenzi děkuji internetové prodejně Gamesarena.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat