Recenze: Hněv Titánů

Bojovník Perseus (Sam Worthington) přesedlal na kariéru rybáře. Přeci jen na vodě s prutem v ruce člověku hrozí méně, než když se pouští do boje s peklem a nebesy. Jenže není zbytí. Hades a Ares se spiknou, aby společnými silami osvobodili krutého Kronose. Pokud se to podaří, svět, jaký známe, skončí v bolesti a plamenech. Perseus se znovu musí vydat do boje.
 

Letošní rok je na blockbustery zatím chudý. Největší naděje v podobě Johna Cartera vyšuměla do podoby bezzubé zábavy, která možná dokáže na chvíli zaujmout, k zážitku má ale daleko. Něco podobného před lety charakterizovalo i nový Souboj Titánů - solidní akční scény, ale naprosto nudná omáčka s tunou nezajímavých postav. I přes problematické ohlasy (kritika i diváci zrovna nehýřili nadšením) vydělali Titáni v pokladnách celého světa takřka půl miliardy dolarů. A to je částka, která automaticky zajišťuje filmům druhý díl.

Studio hodně slibovalo. Vlastně to vypadalo, že nás čeká úplně jiný film. A světe div se, výsledek slibům odpovídá. Změnilo se tempo, styl i přístup. Hlavní hrdina (konečně s dlouhými vlasy – modří vědí) už není jen tupá akční figurka, ale hláškující a zranitelný sympaťák. Příběh je pořád extrémně jednoduchý, když už ale nemůže excelovat v dějové rovině, užívá si své postavy. Zapomeňte na zmatek, kdo je kdo. Postavy jsou jasně vyprofilované a tvůrci si s jejich přítomností vyloženě pohrávají. Dokonalým příkladem je Hephaestus Billa Nighyho. Postava je to sice úplně zbytečná, ale natolik skvěle uchopená a zahraná, že jí to rádi odpustíte.

Stejné je to s jednotlivými scénami. Nic moc důležitého se v nich neděje, ale vždy to vypadá dobře a pořád je na co se dívat. Přibyla akce (film se prakticky nezastaví), ubyly vizuálně laciné pasáže (zapomeňte na Olymp jak z pohádky České televize). Výrazně se změnila i atmosféra. Zatímco jednička se pokoušela o post dobrodružné klasiky, dvojka to bere spíše ve stylu Pirátů z Karibiku: Máme obří rozpočet, super lokace, digitální nepřátele a nic z toho nebereme moc vážně.

V jedné věci nicméně Hněv titánů za svým předchůdcem pokulhává. Souboj Titánů se mohl pyšnit dechberoucím akčním finále s Krakenem. Druhý díl podobně silnou tečku postrádá. Což neznamená, že by konečná akce byla slabá. Jen není o nic lepší, než to, co jí předchází. I přes toto malé klopýtnutí si režisér Jonathan Liebesman zasluhuje obří pochvalu. Po hororové pitomině Texaský masakr motorovou pilou: Počátek a nudné Světové invazi servíruje nečekaně sebejistý akční výplach.

Hněv Titánů je poučeným dítkem. Minule to studio zkoušelo navážno a pohořelo. Tentokrát to bere z druhé strany. Přináší „pouhou“ adrenalinovou zábavu, u níž na 100 minut odložíte mozek v šatně. A funguje to téměř dokonale. S touhle vzestupnou tendencí je slušná šance, že by trojka mohla být nejzábavnějším blockbusterem roku. Hněv Titánů to zas tak daleko k téhle pozici nemá...

Hodnocení: 80%

P.S. Rosamund Pike si roli Andromedy s přehledem ukradla pro sebe (málokdo si vzpomene na Alexu Davalos, která ji hrála v Souboji) a Hades se zbavil toho hloupého sípání. Aleluja!