Recenze: Sněhurka

Zlá královna (Julia Roberts) má problém. Její „poctivě“ ukořistěné království upadá. Pokladna zeje prázdnotou a i z poddaných už se toho příliš dostat nedá. Východiskem se jeví sňatek s mladým a mužným princem Andrewem Alcottem (Armie Hammer), který se však ke smůle královny zamiluje do její nevlastní dcery Sněhurky (Lily Collins). Žádná žena nemá ráda sokyni (obzvláštně mladší a s dokonalou pletí!) a proto královna rozhodne o Sněhurčině osudu: sluha ji odvede do lesů a popraví. Brighton (Nathan Lane) však není činu schopen, nechá dívku utéct a ta nalezne úkryt u sedmi trpaslíků.

Není to tak dávno, co se talentovaný indický režisér Tarsem Singh připomněl sandálovou řežbou Válka bohů (2011). Ta možná až nezdravým způsobem parazitovala na slavné Třístovce Zacka Snydera. Nejpřekvapivějším nedostatkem filmu ovšem nebylo kopírování sparťanského masakru, ale jistá tvůrčí omezenost, díky níž působil celý film poměrně sevřeně, přestože lokace vybízely k velkolepým scénám. Místo opulentních kamerových nájezdů a dramaticky vystavěných bojových scén zůstal Singh v malých uličkách, jakoby se bál velkého plátna. Podobný pocit bohužel provází i jeho pohádkovou-komediální novinku Sněhurka.

Nevědět o filmu nic, myslel bych si, že jde o výpravnější produkci malého evropského studia. Sněhurka se de facto odehrává v pěti lokacích (temný les, hrad, obydlí trpaslíků, vesnice a chajda za zrcadlem), přičemž v každé lokalitě je využito minimum prostoru. To v praxi znamená, že trpaslíci bydlí v jedné větší místnosti, z hradu vidíme hlavní sál + dva pokoje a les, jehož strašidelná pověst je trestuhodně nenenaplněna, zabírá cca 20 metrů čtverečních. Těžko říct, zdali jde o záměr nebo zkrátka na víc nebyly peníze. Nepůsobí to každopádně dobře. Singh bohužel navíc neohromuje ani výplní samotných záběrů. Nelze mu upřít jisté nápady (bojovníci „na drátkách“, vynikající animovaný úvod), celek se ale potácí v šedi průměru, jemuž by se podobně zkušený autor měl umět vyhnout.

Přesto je jeden důvod, proč stojí za to si na novou Sněhurku udělat čas: Julia Roberts. Bývalá Pretty Woman je totiž přímo vynikající. Scenáristé k projektu přistupovali lehkou rukou a film se proto nebere příliš vážně. Sem tam zaperlí i jiné postavy („Musí tě zachránit princ. Je to ověřené a divácky vděčné!"), je to ale hlavně Zlá královna, jejíž přístup se naprosto vymyká žánrovým tabulkám. A Roberts si každou repliku užívá podobně jako Johnny Depp v Pirátech z Karibiku. Kdyby snímek stál na ní, mohl vzniknout malý kult. Bohužel je větší míra pozornosti věnována Lily Collins, jíž sice nelze upřít nasazení, mám ale neblahé tušení, že si ji diváci zapamatují především pro rušivě husté obočí.

Díky sympatického nadhledu není problém dopracovat se až k samotnému finále. Tam tvůrci „zákeřně“ umístili pětiminutový bollywoodský taneční výstup. Přestože v něm Collins snaživě odkazuje na rodinnou hudební tradici a tanečníci pobíhají jako o život, i této tečce zoufale chybí jiskra. Singh, zdá se, přišel v Hollywoodu o veškerou energii. To je jednoznačná škoda.

Hodnocení: 50%