V posledních
letech se v Hollywoodu rozmohla vlna levných sci-fi, které se snaží
vyplnit žánrovou mezeru. Není to tím, že by snad filmaři neměli odvahu k větším
projektům. Výlety do vesmíru ale vždy platily v rámci komerčního úspěchu
za druhou kolej, přičemž často šlo o propadáky (stačí
vzpomenout Rudou planetu /2000/, Bojiště země /2000/ nebo nedávného Johna Cartera /2012).
Většinou si za to studio mohlo samo sázkou na opravdu průměrnou látku, případně nezkušeného režiséra. No a občas se ušlechtilé cíle zkrátka nepovedlo naplnit (viz třeba Mise na Mars /2002/ Briana De Palmy). Studia se od žánru drží spíše stranou a filmaři proto museli přijít s novým subžánrem – s na náklady nenáročnou sci-fi, která ve větší míře sází na příběh. Což určitě není ke škodě.
Většinou si za to studio mohlo samo sázkou na opravdu průměrnou látku, případně nezkušeného režiséra. No a občas se ušlechtilé cíle zkrátka nepovedlo naplnit (viz třeba Mise na Mars /2002/ Briana De Palmy). Studia se od žánru drží spíše stranou a filmaři proto museli přijít s novým subžánrem – s na náklady nenáročnou sci-fi, která ve větší míře sází na příběh. Což určitě není ke škodě.
K filmům
jako Moon (2009), Zdrojový kód (2011) či Vyměřený čas (2011) se tak nyní přidává Looper (2012) pořízený za
skromných 30 milionů dolarů. Snímek z nedaleké budoucnosti je příběhem
Joea (Joseph Gordon-Levitt), který se živí jako looper. Looper je speciální zabiják,
jehož úkolem je bez otázek likvidovat těla, která mu pošlou z budoucnosti.
Jakmile „klient“ dorazí, Joe ho okamžitě sprovodí ze světa a jeho tělo spálí.
Jednoho dne však před jeho hlavní skončí on sám ve své starší podobě (Bruce Willis). A to přirozeně
všechno změní, neboť zabít sám sebe, to už něco jiného.
Cestování
časem je bezesporu jedna z nejnáročnějších filmových disciplín.
V prvé řadě proto, že něco jako univerzální pravidlo zde neexistuje,
za druhé kvůli přímému položení hlavy na špalek. V máločem jiném mohou
natolik výrazně vyvstat chyby, jako při vytváření vlastní časové
mozaiky. Rian Johnson moc dobře chápe, do jak komplikovaných vod se odvážil a z toho důvodu zbytečně neexperimentuje,
ani se nesnaží o revoluci. Bere osvědčené schéma příčiny a následku a raději se nepouští do žádných divokých inovací.
Zní to
jako chyba, ale v rámci samostatně vystavěného světa, v němž
(nepřekvapivě) převládá chaos, kriminalita a láska k drogám a
prostitutkám, je to vlastně v pořádku. Ony časového hrátky jsou
totiž jen jakýmsi rámováním klasické gangsterky, v níž se hrdina zoufale
snaží vymanit z okovů osudu. Nálepky typu „Matrix pro novou generaci“ nebo
„Počátek letošního roku“ jsou bezpochyby chytlavé a z propagačního hlediska vděčné,
spíše než ke zmíněným klasikám ale Looper tíhne svou vizuální špinavostí a tíživostí ke
12ti opicím (1995). A pokud se naprosto povzneseme nad sci-fi rovinu, máme tu před sebou de facto velmi důstojnou variaci na osudovou Carlitovu cestu (1993).
Johnson
je v rámci dramatické roviny natolik důsledný, až je radost zkoumat motivace všech hlavních
postav. Každá může předložit pádný důvod, proč by zrovna její budoucnost měla být ta důležitá a je upřímně těžké vybrat, komu vlastně ve výsledku fandit.
Tím každopádně
nechci nijak shodit důležitost vykreslené budoucnosti. Johnson si svůj svět
pečlivě promyslel a v rámci omezených finančních možností vytvořil opravdu zajímavý vizi, o níž se doufám ještě v budoucnu (=na Blu-ray) něco dozvíme. Triky jsou bezchybné,
akční scény oldschoolově nekompromisní, technická udělátka (pravda, moc jich
není) nápaditá a pochvalu si zaslouží i Gordon-Levittům maskérsky upravený
vzhled, aby co nejvíce připomínal Willise. Ano, vypadá jinak, než kdysi
Willis v Měsíčním svitu (1985), ale podoba je tam nepřehlédnutelná, až téměř
znervózňující. Způsob, jakým si Gordon-Levitt osvojil jisté Willisovy manýry
(aniž by tím ovšem potlačil sám sebe) dokazuje, že je právem označován za
jednoho z nejlepších herců své generace.
Právě on
a Willis, jemuž byla konečně po delší době dopřána opravdu zajímavá postava,
jež má hned několik silných momentů, tvoří vnitřní pnutí celého příběhu a
umožňují mu, aby rostl a gradoval. Je ohromná škoda, že ti dva jen v jediném
momentě stanou pořádně tváří v tvář. Scéna v bufetu, možná úmyslně, možná náhodou odkazující ke slavnému posezení Roberta De Nira a Al Pacina v Nelítostném souboji (1995), je
každopádně excelentní a to nejen herecky, ale i dialogově. To je další silná
stránka Johnsonova filmu. Ne vždy se něco vyloženě děje (prostřední
část „na farmě“ se jednoznačně nejvíc táhne), ale vždy je zajímavé postavy
poslouchat, neboť každá má co říct.
Looper je
jedním z nejpřekvapivějších filmařských vrcholů letošního roku. Na
rozdíl od divácky vděčného Počátku to však není žádný hlasitý velký třesk, ale
spíše taková nenápadná rezonanční deska (což snímek odsuzuje k menšímu komerčnímu úspěchu). Hned vás neodpálí. Ale čím déle ji
necháte působit, tím lepší pocit si z filmu odnesete.
Hodnocení: 90%
Na filmu je opravdu nejlepší nejednoznačnost postav, každý má svůj nejlepší důvod pro to co dělá, alespoň zpočátku není děj lehce předvídatelný. Vše bohužel zkazí postava malého chlapce (ne tak jeho představitel, ten je skvělý).
OdpovědětVymazat-SPOILER ALERT-
OdpovědětVymazatUpřímně jsem se u filmu opravdu strašlivě nudil a konečné rozpletení událostí, které dalo celému snímku poselství "nemáš-li správnou budoucnost, raději se zab," také není můj šálek kávy.