Recenze: Dredd

V roce 1995 natočil Sylvester Stallone jeden z největších propadáků své kariéry. Šlo o komiksovou adaptaci Soudce Dredd a film byl jedním z důvodů, proč nikdo nebral v devadesátých letech komiksové adaptace moc vážně.

Za průšvih z poloviny devadesátých let mohl do velké míry sám Stallone. Předlohu neznal a coby "největší hvězda planety" (Sly měl tehdy opravdu nebezpečně vysoké sebevědomí) mluvil do celého natáčení, zasadil se o řadu scenáristických úprav a právě proto měl mimo jiné většinu filmu Dredd sundanou svou helmupř, estože je komiks charakteristický právě tím, že ji nikdy nesundává. O tom, že snímek postrádal pro komiks typickou krvavost a suchý britský humor nahradilo blbnutí Roba Schneidera, je lepší nemluvit. Soudce Dredd z roku 1995 se zkrátka (a to je velmi jemně řečeno) své předloze přímo vysmíval.

Diváci se naštěstí nachytat nenechali a snímek po zásluze propadl.

Nový Dredd (2012) se proto Hollywoodu vyhnul obloukem a vznikl v domovské Británii. Díky tomu eliminuje prakticky všechny nemoci starší adaptace. V prvé řadě ctí Dreddovu neochotu ukazovat tvář. Po celý film, přestože je v hlavní roli známý Karl Urban, vidíme z Dredda pouze bradu (přičemž si tvůrci v rámci stylizace vyhráli tak důkladně, že dokonce nechávají hrdinu v úvodu, kdy se teprve obléká, stát v šeru, aby mu skutečně ani jednou během filmu nebylo vidět do celé tváře). Humor se veze na té nejčernější vlně a je v zásadě jedno, jestli komiks znáte nebo ne. Ty suše ceděné hlášky snadno doceníte, pokud je podobný styl vaše krevní skupina.

Body k dobru získává i příběh, přestože mu mnozí budou vyčítat, že až příliš připomíná zápletku akční vypalovačky Zátah (za podobnost námětu tvůrci Dredda nicméně nemohou - scénář k filmu vznikl o mnoho let dříve): Dredd je povolán s nováčkem Cassandrou (Olivia Thirlby) k případu tří brutálních vražd v jedné z vysokých budov Mega City One. Budovu ovládá Ma-Ma (Lena Headey), které se vůbec nelíbí, že jí někdo čmuchá v rajónu. Nechá proto celé místo uzavřít a na hlavu soudců vypíše odměnu. Z budovy se velmi rychle stává válečná zóna.

Zvolená zápletka rozhodně není originální, ale tvůrci se na omezeném prostoru pohybují obratně, režisér Pete Travis (Úhel pohledu / 2008) šikovně dávkuje akci a do toho efektně využívá zpomalených záběrů (Ma-Ma vaří v budově speciální drogu, díky které se jejím uživatelům zdá, že čas běží 100x pomaleji). A co je nejlepší, tentokrát žádné zábrany. Dredd je (v rozumné míře) tak brutální, jak káže jeho předloha. Viz třeba tato scéna:

Věrnost předloze má paradoxně odvrácenou stranu. Komiks je totiž do velké míry značně specifický a jeho nekompromisnost, jakkoli potěšující pro fanoušky žánru, zkrátka není masově vděčná. Když vidíte scénu, v níž jsou tři muži, kteří byli předtím staženi z kůže, hozeni z vysokého patra do davu v atriu budovy (přičemž jeden z nich málem spadne na matku s kočárkem), může to slabší žaludky lehce od filmu odehnat. Dredd se zkrátka s nikým a ničím nepáře a platí to i na diváky. Z toho důvodu je pochopitelné, že snímek v amerických kinech neuspěl (na druhou stranu je s podivem, že se malého ohlasu dočkal přes výborné recenze i na domovských britských ostrovech).

Z důvodu malého ohlasu se snímek bohužel v řadě míst ani uvedení do kin nedostal (platí to i pro Českou republiku), díky čemuž můžeme celou tu precizní řemeslnou práci docenit až v rámci domácího kina. A přitom by filmu velké plátno tak slušelo! Výprava je přímo vynikající (není nicméně tak okázala, jako v půdovním filmu) a herci do svých rolí dokonale zapadli. Lena Headey je svým soustředěním projevem záporačkou téměř rickmanovských rozměrů, Thirlby má dostatek kouzla, aby nepůsobila v roli nováčka jako pouhé klišé a Urban je v roli málomluvného Dredda tak dobrý, jak mu to jen role umožňuje (přestože mohl být bez debat pro podobnou ikonickou postavu vybrán někdo s výraznější figurou). 

Dredd rozhodně není bezchybný. Pár momentů by si zasloužilo prokrátit, ne každá "drsňárna" funguje tak, jak by bylo záhodno. Přesto se nelze ubránit nadšení. Pokud tvořit důsledné adaptace, tak nějak takhle. Snad to diváci postupem let více docení. V kinech se tak - bohužel - nestalo.

  Hodnocení: 85%

P.S. Za závěrečné "řešení", v němž tvůrci vystrčí prostředníček na všechna hollywoodská klišé, obří palec nahoru. To je bez debat kultovní moment.