pondělí 30. ledna 2012

Téma: Boj proti pirátství aneb úplně jiná válka, než jakou ACTA zamýšlela


Nedávné haló ohledně uzavření jedné z největších „pirátských“ sítí, stránky Megaupload určené ke sdílení dat, vedlo k nečekaně rychlému sledu událostí. Ve Státech se okamžitě začalo hromadně mazat a jako mávnutím kouzelného proutku se schválila dohoda ACTA, která v boji proti pirátství staví řadu nových zbraní. A bohužel i proti poctivým, kteří za autorská práva ochotně platí.

Napřed ve zkratce, co je ACTA. ACTA je mezinárodní obchodní dohodou, která by měla sloužit k ochraně autorských práv. Měla je klíčové slovo. Je tu vše, co by jeden čekal od idealistického boje: hromadné mazání dat, kontroly na letištích a hranicích, nemožnost kopírovat téměř jakýkoli chráněný autorský obsah. Může to vypadat jako logické vyústění letité války, uchopení celé problematiky je ovšem přinejmenším úsměvné. Již samotná myšlenka, že na základě podezření z držení ilegálního obsahu (hudba, filmy) vám mohou někde prohrabat všechna elektronická zařízení, působí jako špatný vtip. V době, kdy má většina populace elektronické bankovnictví v počítači, o nejrůznějších dalších heslech nemluvě, je podobný přístup zcela jasně nepopiratelným zásahem do soukromí.

A dále. ACTA razí logiku, že prakticky nemá kupující daného autorského díla právo s ním jakkoli dále manipulovat (chápejme zálohovat). V případě hudby jsou bariéry trochu volnější, neboť jde především o média s nějakou ochranou, kterou CD zpravidla nemají. ACTA staví mimo zákon hlavně veškeré programy, které k zálohám slouží. Tudíž máme situaci, kdy kupříkladu vlastníte nějakých 300 originálních DVD a 100 CD, ale místo, abyste si udělali pohodlnou zálohu, musíte ty "vámi žádané" vozit sebou, abyste náhodou neskončili před soudem a neplatili pokutu 10 000 EUR jenom proto, že máte na disku nahrané něco, k čemu podle ACTA nemáte právo (přestože to vlastníte na nosiči). Na to mě napadá jediná právně dostatečně sofistikovaná reakce, která této logice odpovídá: NASRAT! Přijde mi zcela logické, že pokud vlastním nějaké autorské dílo, za které jsem očividně zaplatil, mohu si ho pro své pohodlí předělat do elektronické podoby. Ostatně, je chybou samotných společností, že v moderní době toto svým zákazníkům sami automaticky nenabízí.

Tahle nesmyslná logika omezeného vlastnictví bez možnosti rozšíření (ač čistě pro osobní účely) může lehce vyústit v to, že bude dané dílo vlastníkem jediného člena domácnosti a nikdo jiný ho nebude moci využít. Takto to samozřejmě nyní v ACTA stanové není, ale daná dohoda od toho nemá příliš daleko. A už vidím, jak budu někomu z rodiny vysvětlovat, proč mu nemůžu půjčit DVD.

U filmů však nejde jen o sdílení a stahování z internetu. Tak jednoduché to není a v rámci finanční politiky jde spíše o pohodlnou výmluvu. Původní boj proti kopiím DVD vznikl i kvůli tomu, že lidé raději nakupovali levnější zboží v zahraničí a poté kopírováním obešli regionální uzamčení (což je nyní nelegální činnost). Je pravdou, že nákupem venku podkopávám domácí trh. Jenže... pokud mám možnost v zahraničí koupit za 450 korun 8diskovou blu-ray edici X-menů, zatímco na českém mě bude stát 900 korun a přitom půjde o pouhou 4diskovou edici, co asi udělám? (dvakrát tolik, když poštovné z Británie stojí jednu libru, kdežto běžná šarže českých e-shopů činí 90 korun).

Zdaleka nejšílenější částí ACTA je ovšem to, že je člověk povinen případné porušování práv nahlásit. Myslel jsem, že rok 1989 máme již za sebou. Ale možná se zase bude donášet na sousedy…

Celá dohoda ACTA působí dojmem, že se sešli dva lidé, jeden zhruba věděl, co je internet, druhý měl matnou představou o ilegálním obsahu. Společnými teoretickými silami dali vzniknout školáckému cvičení, které v praxi nemůže fungovat. Praktické využití nových „doporučení“ má asi stejnou hodnotu, jako kdybych já chtěl operovat člověka, protože jsem viděl všechny díly Dr. House.

Poslední bod článku je trojitým pohlavkem samotným společnostem, které hlasitě brečí (a na ACTA mají svůj díl), ale nic užitečného nedělají. Předně jde o samotný nářek českých filmařů/distributorů, že jim ilegální obsah ničí návštěvnost českých filmů. Větší pitomostí je zřejmě jen samotná ACTA. České filmy rozhodně nejsou zájmem pirátů (ostatně, za posledních 10 let vzniklo v České republice asi tak 5 kinoripů a z toho 3 nebyly na cz filmy). Druhý pohlavek patří opět distributorům. Pokud zajímavé filmy uvádějí do kin pouze s dabingem (třeba Piraňa 3D!), přímo tím nabádají k hledání alternativních cest. Třetí pohlavek patří televizím, které si stěžují na hojné stahování zahraničních seriálů, ale na svých stránkách je nenabízí a když ano, tak s neuvěřitelným zpožděním. Nabídněte specializovaný internetový obchod s novými seriály s cz titulky a máme se o čem bavit.

Co mělo být původně bičem na samotné zprostředkovatele se nakonec stává bojem i těch, kteří autorská díla respektují. Bravo. Politika v praxi. Co na to říct – chtěli válku, dáme jim válku.

3 komentáře:

  1. jen pár připomínek, bohužel tenhle příspěvek je založený spíše na rozšířených mýtech, než na faktech :)

    kontroly na letištích a hranicích - to ACTA nezavádí, to už náš právní řád dávno umožňuje.

    kopie AV dat pro vlastní potřebu ACTA nezakazuje

    "že je člověk povinen případné porušování práv nahlásit" - toto v ACTĚ nikde není

    Doporučuji přečíst nějaký objektivní článek, např. http://jinepravo.blogspot.com/2012/02/ivo-telec-acta-nejsou-akta-ani-akty.html , podotýkám, že Ivo Telec je přední český odborník na duševní právo.

    OdpovědětVymazat
  2. Je toho viac, nielen to čo popisuješ v článku, aj keď sa to zástancovia ACTA snažia hneď spochybniť.
    Len pred týždňom sme na Slovensku riešili SOZA, čo je ekvivalentom vašej OSA, tuším... Organizácia akože chrániaca duševné vlastníctvo autorov sa dostala pod paľbu kritiky po tom, čo poslala faktúry resp. pokuty obciam za to, že deti v tých obciach interpretovali pri rôznych akciách ľudové piesne. To je len vrchol ľadovca, ktorý sa už naozaj nedal ignorovať, v diskusiách pritom vyšlo najavo ďaleko viac skutočností. Len dedukujem, myslím si že správne, že organizácie ako SOZA, OSA či legislatíva typu ACTA sú všetko jedno a to isté. Pod heslom "ochrany duševného vlastníctva" sa veľké megadistribucne spoločnosti snažia zaviesť takú legislatívu, ktorá im pomôže opäť získať absolútnu kontrolu nad zábavným priemyslom, ktorú vďaka internetu a elektronickým médiám stratili. Absolútne nejde o nejaké duševné vlastníctvo, je to len zastierka. Umelci a všetci tvorcovia by získali ďaleko viac peňazí za svoje diela, keby ich predávali samostatne cez internet v elektronickej forme za minimálnu odmenu ako keď to robia cez parazitov z distribučných spoločností. Len a len tieto spoločnosti, títo paraziti sú hlavným pôvodcom celej nezmyselnej legislatívy a robia hrádzu medzi tvorcami a ich konzumentami...

    OdpovědětVymazat
  3. Největší paradox osy :) pozvali jsme si nejmenovanou českou kapelu, která ma vlastní písně, a za její vystoupení jsme jí zapaltili, ovšem osa si za její vystoupení nechala zaplatit taky... kapela nám řekla že nikdy od osy neviděla ani korunu... ptám se tedy.. komu ty peníze jdou? pokud zaplatím kapele za její hudbu, tak je to přímá platba za její tvorbu, a nevím proč by se mělo platit ose, za autorská práva.. :D vtipné že

    OdpovědětVymazat