Recenze: Uzavřený případ

Při policejní práci je třeba si občas pořádně ušpinit ruce, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Policejní stanice, kam byl právě převelen Jonathan White (Channing Tatum), má ve skříni nejednoho kostlivce. A začal se ozývat ten největší, jehož odhalení by mohlo zničit život mnoha lidem. Jaká bude cena za pohřbení staré pravdy? A kdo bude ochoten ji zaplatit?

Policejní drama Uzavřený případ (2012) pracuje s poměrně originálním dějovým základem, který by bylo škoda prozrazovat. Dá se z něho nicméně lehce pochopit, proč přišlo herecké kapacitě typu Al Pacino jako dobrý nápad, aby se ve filmu angažoval, přestože má jeho role minimální rozsah. V osmdesátých letech by se podobná látka pod vedením někoho žánrově jistého mohla přetavit v nefalšovanou klasiku. Dito Montiel se však ukázal být výrazně slabší režisér, než scenárista. A dokonale tím zabil potenciál celého filmu.

Uzavřený případ je dramaturgický mrzák. Scény na sebe příliš nenavazují, jejich uspořádání a střih působí chaoticky a přestože obsahují sebezávažnější situaci, režie zpravidla vše prezentuje nevzrušivě (jediné, co žánrově dokonale plní úlohu a dokáže naladit na tu správnou notu, je soundtrack). Částečně za to může i scénář, vycházející z Montielova nepublikovaného románu.

Předloha byla pravděpodobně mnohem obsáhlejší, neboť je ve filmu řada naznačených motivů, ale žádný řádně rozpracovaný. Snímek se díky tomu nedokáže rozhodnout, zda chce být o policii, korupci, mediálním tlaku, rodině, loajalitě nebo o ideálech, které s tím vším bojují. Všemu je, vyjma samotného případu, věnován minimální prostor. Tím přirozeně trpí i vedlejší postavy, jejichž počet minut strávených na plátně hraničí s prostým cameem.

Je navíc těžko pochopitelné, co vlastně chtěli tvůrci sdělit. Že je policie prohnilá, to dávno víme. Ze zdejšího výkladu se ale skoro zdá, že každý newyorský polda je buď vrah, psychopat, nebo zkorumpovaný hajzl mixující obojí. Neuškodilo by mezi postavami nabídnout nějakou protiváhu.

Jediný Tatum má dostatek prostoru, aby se pořádně předvedl. A i on bohužel selhává. Nadějný herec, který před nedávnem v Navždy spolu (2012) prokázal slušné mimické svaly, se v rámci Uzavřeného případu jeví jako člověk jednoho výrazu. Ohromná škoda, neboť ta role má potřebné zázemí a právě Pacino by kdysi z podobného typu postavy dokázal vykřesat maximum.

Paradoxně i zmíněný "mistr" připomíná svůj pouhý stín. V jediném závěru, na malý okamžik, probleskne v Pacinově tváří záchvěv kdysi nechybujícího velikána. Je to ale na pouhou minutku. Nejlépe z filmu nakonec vychází neurotický Ray Liotta, jemuž podobné vyšinuté role vždy sedí.

Mám z Uzavřeného případu rozporuplné pocity. V mantinelech je tu náběh na poctivé policejní drama – má hutnou zápletku, snahu o komplexní vykreslení prohnilého okresku a nechybí i atmosférické momenty, nutící postavy ke krajním řešení. Jenže všechno (v lepším případě) funguje průměrně. Kdyby se filmu ujal lepší režisér a být hlavní role svěřena někomu schopnějšímu, mohl vzniknout opravdu dobrý zástupce žánru. Takhle film pouze připomíná své slavnější předchůdce.

Ukázková spálená šance.

Hodnocení: 45%